Nezapomínáte platit koncesionářské poplatky?

Život běžného občana je plný finančních povinností. Takřka každý den na vás číhá nějaká platba nebo poplatek, který putuje do rozpočtu soukromých či státních institucí. Když už konečně všechna ta inkasa, daně, odvody a pojištění uhradíte a chcete si večer odpočinout u rádia či televize, málokomu vytane na mysli, že i za tato zařízení je potřeba náležitě zaplatit. Koho se platba týká, v jaké výši a kdo je adresátem vybraných prostředků?

Pro platby za rozhlasové a televizní přijímače se obecně vžilo pojmenování „koncesionářské poplatky“. Jejich náležitosti jsou upraveny samostatným zákonem, v němž byste ovšem ono souhrnné pojmenování hledali marně. Pokud by se vám ale náhodou dostal do rukou zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, můžete si být jisti, že jeho obsahem je právě problematika koncesionářských poplatků.

Komu, kolik, kdy a za co?

Podstata platby je oběma typům poplatků společná. Jedná se o zákonem stanovený měsíční odvod finančních prostředků za vlastnictví či užívání televizního a rozhlasového přijímače. Příjemcem vybraných poplatků jsou veřejnoprávní média – v našem případě tedy Česká televize a Český rozhlas, které z prostředků financují svůj provoz a působení.

Pro vznik povinnosti odvádět koncesionářské poplatky není podstatné, zda rádio či televizi skutečně využíváte – i kdyby vám televizor sloužil jako polička pro suvenýry z dovolené, pokud je technicky způsobilý k reprodukci televizního vysílání, jste povinni za něj odvádět televizní poplatek. Rozhodující je tedy skutečnost, zda jej vlastníte nebo z jiného právního titulu ales­poň jeden měsíc držíte. Což bývá časté například u pronájmu nemovitosti – pokud nežijete ve vlastním, nýbrž pronajatém bytě, povinnost úhrady těchto poplatků vzniká vám coby nájemci, ačkoliv je vlastníkem přijímače pronajímatel. Jedinou výjimkou by byla situace, kdy by nájemní smlouva obsahovala ujednání, že se nájemné vztahuje i na televizní a rozhlasové poplatky.

Které instituce naše pravidelné měsíční příspěvky obdrží, již nyní víme. Jaká je však jejich výše? Pro rok 2018 zůstala stanovená hodnota obou typů poplatků beze změny a činí tak 45 korun měsíčně v případě rozhlasového přijímače, výše televizního poplatku se pak rovná částce 135 korun za měsíc.

Přestože se nejedná o nikterak závratně vysoké hodnoty, jistě vás potěší informace, že nachází-li se ve vaší domácnosti větší počet rádií či televizí, poplatek se odvádí vždy jen z jednoho rozhlasového a jednoho televizního přijímače. Z druhého a kaž­dého dalšího zařízení se poplatek neplatí a pro účely výpočtu tak „vlastníte“ pouze jednu televizi a jedno rádio. Souhrnnou částku 180 korun (za rádio a televizi dohromady) nepřekročíte ani v případě, kdy ve vašem příbytku žije několik nepodnikajících fyzických osob – pro splnění zákonné povinnosti totiž postačí, když za domácnost splní oznamovací povinnost (a provede úhradu) jediný poplatník.

Co naplat – poplatníku, zaplať!

Zatímco povinnost odvádět koncesionářské poplatky vzniká každé fyzické nebo právnické osobě, která vlastní, drží či jiným způsobem užívá rozhlasový nebo televizní přijímač, samotná existence daného přístroje v domácnosti vám titul poplatníka ještě nepřináší. Tím se stáváte až ve chvíli, kdy splníte oznamovací povinnost vůči provozovateli vysílání – jinými slovy, podáte přihlášku k úhradě poplatku. Takové přihlášení je třeba provést do 15 dnů ode dne, kdy vám povinnost úhrady poplatku vznikla (například nastěhováním do nového bydliště). Po podání přihlášky následuje zápis do evidence poplatníků, jejímž správcem je provozovatel vysílání ze zákona.

Ačkoliv je příslušný zákon poměrně striktní ve smyslu, že nerozlišuje pouhé vlastnictví či každodenní užívání přijímače, na druhou stranu pamatuje i na ty, kterým by úhrada stanovené částky mohla rozpočet přece jen zkomplikovat. Které osoby jsou této povinnosti ze zákona zproštěny? Od koncesionářských poplatků jsou osvobozeny například:

  •  osoby postižené trvalou slepotou nebo hluchotou,
  •  osoby s nízkými příjmy (přičemž čistý příjem této fyzické osoby – jednotlivce – za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima),
  •  cizinci, kterým nebylo na našem území uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.

Dále jsou od poplatků osvobozeny instituce, které rozhlasové a televizní vysílání využívají k edukativním účelům nebo je určitým způsobem spojeno s předmětem jejich činnosti. Mezi takové instituce se řadí například:

  •  školy zapsané v rejstříku podle školského zákona,
  •  Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
  •  držitelé licence opravňující k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání.

Rozhlasový nebo televizní poplatek nemusíte platit ani v případě, že vlastníte rádio či televizi staršího data výroby, které jsou součástí muzejní sbírky a jsou zapsány v centrální evidenci sbírek. Povinnost úhrady se vás netýká ani tehdy, je-li přijímač neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení – tedy kupříkladu mobilního telefonu s připojením k internetu.

Nyní se ale vraťme zpět k poplatníkům, kteří koncesionářských poplatků zproštěni nejsou. Předpokladem řádného splnění zákonné povinnosti je totiž vědomí nejen toho, že nějaký poplatek máte uhradit, ale zároveň musíte i vědět, jakým způsobem lze danou platbu provést. Jak u rozhlasového, tak u televizního poplatku máte coby poplatníci dvě možnosti úhrady. Vybrat si můžete z následujících variant:

  •  prostřednictvím služby SIPO České pošty (se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce),
  •  bankovním převodem přímo České televizi/Českému rozhlasu – u tohoto způsobu platby si pak můžete zvolit její frekvenci (měsíc, čtvrtletí, pololetí, rok), přičemž splatností je vždy 15. den prvního měsíce zvoleného období.

Čestně prohlašuji, že…

K legálnímu neplacení koncesionářských poplatků vede ještě jedna cesta. A to ta, že televizní či rozhlasový přijímač nevlastníte ani jinak nedržíte. Pokud se tedy ve vaší domácnosti tito elektroničtí společníci skutečně nenacházejí, je vhodné zaslat České televizi i Českému rozhlasu čestné prohlášení a s touto skutečností je seznámit. Komu by se zdál takový postup příliš iniciativní, může počkat až do chvíle, kdy jej tyto instituce formou dopisu samy osloví. V takovém případě je ale již nutné pohlídat si datum vaší odpovědi, neboť lhůta na zaslání čestného prohlášení činí pouhých 30 dnů ode dne doručení zmíněné výzvy.

Někteří z vás možná koketují s myšlenkou, že domácností je po celé zemi takové množství, že právě na tu vaši by se v případě neplacení určitě nepřišlo. Můžeme vás ubezpečit, že přišlo. Za poplatníka koncesionářských poplatků s povinností platit se totiž považuje taková fyzická nebo právnická osoba, která je odběratelem elektrické energie. V rámci kontroly tedy stačí pouze porovnat evidenci poplatníků s databázemi odběratelů elektřiny – a „černé duše“ jsou odhaleny. Hříšníkům navíc hrozí nemalá pokuta, kromě úhrady dlužné částky je neplatič povinen zaplatit i přirážku. Ta činí 5000 korun v případě Českého rozhlasu a 10 000 korun v případě České televize.

Ach ta technika

Moderní technologie s sebou přinášejí stále širší možnosti svého využití, a tak dnes není žádnou výjimkou, že rádio i televizi můžete poslouchat/sledovat prostřednictvím internetového vysílání na počítači nebo chytrém telefonu. Mobilní telefony se za přijímač podle zákonné definice nepovažují. Jak je to ale s počítači? Ty standardní nebývají vybaveny rozhlasovými tunery ani kartou pro příjem televizního digitálního vysílání – pokud jste si k nim toto příslušenství nedokoupili, poplatky za ně neplatíte.

 

Zdroj: www.dtest.cz

Mohlo by vás zajímat..