Zkušební doba nabízí chráněné časové pásmo, kdy si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou bez závaznější smlouvy vyzkoušet vzájemnou spolupráci. Je pevně zakotvena v zákoně, a proto má svá jasně daná pravidla.
Při nástupu do nového zaměstnání zpravidla začíná tříměsíční doba hájení, která obě smluvní strany, zaměstnavatele i zaměstnance, chrání před příliš zbrklým závazkem.
Zaměstnavatel má šanci nováčka lépe poznat, zaučit ho, seznámit jej s pracovními a vnitrofiremními postupy.
Zaměstnanec dostane čas v novém prostředí se zorientovat, nasát potřebné znalosti a pochopit i správně uchopit svou roli v rámci již fungujícího organismu dané firmy či instituce.
Zkušební doba není ze zákona povinná
I když se možnost zkušební doby většinou využívá, není zákonem stanovenou podmínkou. Z pracovní smlouvy ji lze úplně vypustit, nebo je možné zakotvit ji pomocí zvláštní dohody. Druhý případ bývá vhodný například při jmenování do vedoucí pozice.
Pokud se nástroje zkušební doby využije, musí být uzavřena písemná dohoda, a to nejpozději v den stanovený pro nástup do zaměstnání.
Délka zkušební doby je pevně dána zákonem. U řadových zaměstnanců se jedná maximálně o tříměsíční lhůtu, u vedoucích zaměstnanců s alespoň jedním podřízeným pak nejvýše o šest měsíců. U kratších pracovních poměrů je však třeba dát pozor, protože její délka nesmí přesáhnout polovinu sjednané doby trvání pracovního poměru.
Lhůta se prodlužuje pouze o dovolenou, pracovní neschopnost či překážky v práci
Pokud by některá ze stran chtěla původně stanovenou zkušební dobu smluvně prodloužit, narazí. A to i v rámci případného prodloužení na celkovou dobu kratší nebo stejnou, než je zákonem daná lhůta.
V určitých případech se doba ale prodlužuje automaticky. Jedná se o celodenní dovolenou a celodenní překážky v práci na jedné ze smluvních stran, například při nemoci zaměstnance. V těchto případech se zkušební doba automaticky prodlužuje o dobu, o kterou byla těmito výjimečnými situacemi zkrácena.
Výhody a háčky zkušební doby
Jednou z hlavních výhod zkušební doby je, že se během ní mohou strany rozhodovat, zda chtějí ve spolupráci nadále pokračovat. Pokud se k pokračujícímu pracovnímu poměru kterákoli ze stran postaví záporně, je jeho ukončení zpravidla docela jednoduché.
Pro zrušení pracovního poměru přitom není třeba žádného opodstatněného důvodu, dokonce je možné důvod vůbec neuvádět. Pracovní poměr je ukončen dnem, kdy je druhé straně jeho zrušení doručeno, případně v den pozdější, který je v tomto dokumentu jako datum výpovědi uveden.
Je zde však několik podmínek. První je, že písemné zrušení spolupráce je doručeno v rámci probíhající zkušební doby. Písemná forma je přitom další podmínkou.
Spíše než poštovní doručení se doporučuje osobní předání výpovědi za přítomnosti alespoň jednoho svědka.
Zrušení nelze také provést během čtrnácti kalendářních dnů probíhající zaměstnancovy dočasné pracovní neschopnosti či karantény. V případě, že tuto podmínku zaměstnavatel poruší, není platné, je však nezbytné, aby se proti němu zaměstnavatel písemně ohradil a trval na pokračování pracovního poměru. Při déle trvající pracovní neschopnosti již toto ochranné pásmo neplatí.
