Petr Malý

Na podzim 2019 jsem poskytla Znojemskému deníku rozhovor týkající se hypotéky, který určitě stojí za přečtení.

Originální zdroj naleznete zde.

Ceny tuzemských nemovitostí v posledních letech rekordně rostly. Jejich pokles však nelze očekávat, neboť kvalitních objektů je na trhu nedostatek. Byt či dům budou i v příštích letech stabilní investicí. Získat hypotéku však s ohledem na zpřísnění pravidel není jednoduché. Pomoc odborníka žadatel ocení.

V některých životních situacích je dobré umět „dívat se za roh“. Jednou z nich je i koupě chaty. Proč je důležité se zajímat o to, ve které oblasti chatu pořídit? Dá se chata v záplavové oblasti pojistit?

Chata se dá využívat nejen k rekreaci, ale i k celoročnímu obývání, a proto není výjimkou, že k její koupi lidé využívají hypotéku a též možnost nemovitost pojistit.

Pokud se chata nachází v záplavové oblasti, může se stát, že pojišťovna odmítne nemovitost pojistit nebo bude pojistné stát nemalý peníz.

Proč nemovitost pojistit

Pojistka nemovitosti slouží jejímu majiteli zpravidla jako ochrana před různými riziky, jako je požár, vloupání a další. Platí pojišťovně pravidelně pojistné a v případě škody na nemovitosti pojišťovna nahrazuje vzniklou finanční ztrátu.

Jedním z takových rizik jsou bezesporu i záplavy. V tomto případě ale může být s uhrazením škody problém.

Podle čeho se odvíjí pojistné v rizikových oblastech

Česká asociace pojišťoven provozuje povodňovou mapu, kterou využívá většina pojišťoven. Tato mapa dělí rizikové oblasti v souvislosti s povodněmi na 4 zóny.

První oblastí je zóna se zanedbatelným rizikem povodně. Chataři v této oblasti obvykle s jejím pojištěním nemají problém.

Chalupa, která se nachází v druhé zóně s nízkým rizikem povodně a třetí zóně se středním rizikem povodně, obvykle znamená vyšší pojistné.

Čtvrtá zóna je oblastí s vysokým rizikem povodně a je v podstatě nepojistitelná.

Jak vybírat oblast, kde chalupu pořídit

V dostupných online mapách Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) lze během chvíle zjistit, jak je oblast, ve které chceme nemovitost pořídit, hodnocena v rámci rizika záplav. Větší pozornost je dobré věnovat nemovitostem, jejichž cena je výrazně nižší než u ostatních nemovitostí v regionu.

Povodňové mapy

Povodňové mapy se dělí na mapy povodňového nebezpečí, mapy povodňového rizika a mapy ohrožení.

V mapách povodňového nebezpečí zjistíme informace o rozlivu povodně, jak je povodeň hluboká a jak rychle voda proudí. Díky mapám povodňového rizika je možné zjistit, které oblasti jsou povodněmi ohroženy.

Čemu je dobré věnovat pozornost při uzavírání pojistky

Pojišťovny obvykle rozlišují pojmy záplava a povodeň. Při uzavírání pojistné smlouvy je praktické dát si pozor na obsah jejího znění v tomto kontextu.

Za povodeň je považováno, když voda z řek, rybníků a přehrad zaplaví území. Záplavou je myšlena situace, kdy je území zaplaveno jinak než v případě povodně. Jedná se tedy o situace, které vzniknou např. v důsledku prudkých přívalových dešťů.

Pojištění nemovitosti ohrožené povodněmi či záplavami je zkrátka problematické a je třeba je mít na paměti již v době, kdy nemovitost pořizujeme. Existuje naštěstí řada zdrojů, odkud čerpat důležité informace jak o nemovitosti samotné, tak o různých typech a možnostech pojištění, které se k ní vztahují.

Spousta Čechů využívá možnosti pronajímat nemovitost. Přes mnohé výhody má pronájem bytu i rizika a nevýhody. Jedním z rizik je možnost, že nájemník nebude majiteli svůj pobyt v jeho nemovitosti splácet a na vypovězení z nemovitosti bude reagovat záporně. Má tato situace východisko? Je jí možné nějak předcházet?

Pokud nájemník dlouhodobě nesplácí nájemné, hrozí majiteli bytu kromě ztráty peněz i to, že se nebude chtít odstěhovat a bude mu tím nemovitost blokovat v dalším možném užívání. S několika základními znalostmi z právního odvětví se lze této situaci vyhnout, je ale nutné je znát již při sepisování nájemní smlouvy.

Kdy je možné dát nájemníkovi výpověď

Neplacení nájemného je zákonným důvodem k výpovědi nájemníka z bytu. Výpověď má tříměsíční výpovědní lhůtu. Ta běží od prvního dne v měsíci následujícím po tom, ve kterém nájemník výpověď obdržel. Okamžitou výpověď lze dát nájemníkovi, který nezaplatil tři měsíční nájmy v plné výši. Pokud zaplatil pouze část, okamžitou výpověď mu pronajímatel dát nemůže.

Jak musí výpověď vypadat, aby byla platná?

Výpověď musí mít písemnou formu a obsahovat konkrétní důvody, proč se má nájemník vystěhovat. Také je potřeba v ní nájemníka informovat, že má právo se proti ní ohradit nebo se obrátit na soud, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná.

Nájemník na výpověď nereaguje a stále neplatí, pomůže soud?

Jednou z možností, jak řešit tuto situaci, je obrátit se na soud. Jedná se o žalobu na vyklizení nemovitosti.

Je však potřeba počítat s časovou náročností a nejistým výsledkem tohoto procesu. Soudní proces může trvat měsíce až roky a v případě hypotéky je povinnost ji splácet stále na majiteli, i když v bytě bydlí někdo jiný.

Nájemník také může vyhlásit osobní bankrot a majitel nemovitosti tak svoje peníze nejspíš nikdy neuvidí.

Co musí obsahovat nájemní smlouva, aby byl neplatící nájemník vystěhovatelný ještě před rozhodnutím soudu?

Při sepisování nájemní smlouvy lze prostřednictvím notáře sepsat dohodu se svolením vykonatelnosti, která obsahuje doložku přímé exekuční vykonatelnosti. Majitel nemovitosti se tak může vyhnout dlouhému čekání na rozhodnutí soudu a neplatícího nájemníka vystěhovat i bez něj.

Pozor na nezákonné jednání

V případě, že pronajímatel nemá v nájemní smlouvě doložku přímé exekuční vykonatelnosti a nájemníkovi bude chtít k vystěhování dopomoci násilím nebo třeba odpojením elektřiny, aby se vyhnul soudnímu jednání, dopouští se trestné činnosti.

Již několikrát zmíněné svízelné situaci, kdy se nájemník nechce vystěhovat z bytu a neplatí nájemné, se dá tedy předejít už při sepisování nájemní smlouvy. Přidáním dohody se svolením vykonatelnosti obsahující doložku exekuční vykonatelnosti.

Nepřipraví-li se pronajímatel na tuto situaci předem, postupuje zpravidla následujícím způsobem. Nájemníka písemně upomene. Po případném nezaplacení tří celých nájemných může majitel bytu dát nájemníkovi písemnou výpověď z bytu. Nereaguje-li nájemník nebo protestuje, může podat pronajímatel žalobu na vyklizení nemovitosti.

Dlouhodobé investování bývá často spojeno s obavami, které mnohým lidem brání v tom, aby se do něj vůbec pustili. Vedle toho ale dlouhodobé investice nabízejí zajímavé vyhlídky na vyšší výnosy. Na jedné straně je obava a na druhé příležitost získat víc. Dvě emoce vedle sebe. Jednu z nich dobře vystihuje přísloví „Trpělivost přináší růže” a tu druhou „Strach má velké oči”.

Server Behavioural Investment přinesl zajímavý seznam myšlenek, které lidem brání více se zaměřit na dlouhodobé investice. V tomto článku přináším výběr těch nejčastějších, které mohou být zároveň i inspirací k zamyšlení, jestli jsou některé z nich vůbec namístě. Pokud patříte k těm lidem, kteří přivítají, že jim jejich obavy někdo pomůže rozptýlit, tak k tomu přidávám i náměty, co s tím dělat.

Tak tady je ono desatero obav:

1. Je těžké smířit se s tím, že trhy jsou jednou nahoře a jednou dole.

Co s tím? U dlouhodobých investic nesledujte krátkodobé výkyvy a držte se svého investičního plánu.

2. Co když si odložíme peníze na dlouho a časem se objeví někdo s vyšší výkonností?

Co s tím? Celý život nás budou provázet nové příležitosti. Pokud ale budeme čekat na ty nejlepší, tak přicházíme o naše nejcennější aktivum A to je čas. Už nikdy nebudeme mít tolik času před sebou, jako právě dnes.

3. Nechce se nám sledovat, co se děje s našimi investicemi.

Co s tím? Nebuďte v tom sami! O dlouhodobé investice se vám postarají podílové fondy a portfolio manažeři.

4. Protože i dobrá dlouhodobá investiční rozhodnutí mohou ve výsledku přinést zklamání.

Co s tím? Nejpoctivější odpověď zní: Ano, to se může stát. Toto riziko se ale dá eliminovat dobře zpracovanou investiční strategií nejen na začátku, ale i na konci dlouhodobého investování.

5. Protože i krátkodobé ztráty bolí.

Co s tím? Ztráta je ztrátou teprve ve chvíli, když při poklesu trhů lidé podléhají panice a odkupují svoje investice. Pokud se budete držet předem zpracované dlouhodobé strategie, tak nejde o krátkodobou ztrátu, ale o pokles trhů, který se historicky opakuje.

6. Protože dovozujeme ze současného vývoje.

Co s tím? Dlouhodobé investice bývají často v řádu desítek let. Současný vývoj má ve výnosnosti vaší investice mnohem menší význam, než dobře zpracovaný investiční plán.

7. Návratnost svých investic srovnáváme s nesprávnými ukazateli.

Co s tím? Najděte si takového poradce, který vám dokáže vše srozumitelně vysvětlit.

8. Protože jsme zahlceni informacemi a nevíme, které z nich jsou opravdu relevantní.

Co s tím? Úplně to samé, jako v předchozím bodu. Informací kolem investování je tolik, že je nedokážeme bez hlubší znalosti sami správně posoudit.

9. Jelikož odmítáme vypadat příliš dlouho jako někdo, kdo se mýlí.

Co s tím? Na to se hodí jedno české přísloví. „Po bitvě je každý generál”. Když jsou trhy dole, celkem přirozeně k nám přichází i myšlenky na to, jestli jsme se nezmýlili. Častěji se bude mýlit ten, kdo bude při každém poklesu plný pochybností než ten, kdo se bude držet předem zpracovaného plánu.

10. Jelikož si ještě živě vybavujeme svou poslední vydařenou krátkodobou investici.

Co s tím? Krátkodobé investice přinášejí nižší volatilitu, ale také mnohem menší výnosy. Dlouhodobá investice se nám za cenu vyšší volatility odmění také vyšším výnosem.

Co z toho všeho vlastně plyne? Že máme přirozený strach. V investicích do jednoho roku vidíme rychlý příslib návratnosti, můžeme vše sledovat každý den a zpravidla nás nepřekvapí.

Dlouhodobé investice nás přirozeně odrazují. Čím? Především tím, že vyžadují trpělivost. Vůli. Na konci se nám ale odmění mnohem větším výnosem.

A také důvěru ve vlastní rozhodnutí. Jakýkoli podezřelý pohyb nás okamžitě vyprovokuje k radikálnímu rozhodnutí vzít vše zpět. Pokud vás při pomyšlení na dlouhodobé investování bude provázet některá ze zmíněných obav, pak se vraťte k tomuto článku a přečtěte si znovu, co se s těmi obavami dá dělat. A až budete hledat někoho, kdo vám pomůže se sestavením investičního portfolia, neváhejte mě kontaktovat.

Řada služeb spojených s bydlením se platí zálohově. Ať už bydlíte ve vlastním, družstevním či nájemním bytě, nemusíte být spokojeni s vyúčtováním zálohových úhrad. V takovém případě můžete požadovat vysvětlení či podat reklamaci. U koho stížnost uplatnit a jak vyúčtování reklamovat? Co dělat, když se roční vyúčtování opozdí?

Rozsah poskytovaných služeb se v jednotlivých bytech liší – v běžném panelovém domě jde nejčastěji o dodávky tepla a vody, odvádění odpadních vod, provoz výtahu, odběr elektřiny pro osvětlení společných prostor, poplatky za odvoz komunálního odpadu a úklid. Ať už zajišťuje služby kdokoli, po skončení zúčtovacího období se vyúčtovávají zálohové platby za služby podle jejich skutečné spotřeby a nákladů. Výsledkem vyúčtování je tedy přeplatek či nedoplatek.

Zúčtovací období zpravidla činí 12 měsíců. Ten, kdo služby zajišťuje, tedy podle konkrétní situace dodavatel elektřiny či plynu, společenství vlastníků jednotek, družstvo či u nájmu bytu pronajímatel, musí vyúčtování doručit příjemci služeb (tedy vlastníku bytu či jeho nájemci v případě, že se jedná o nájem bytu nebo o družstevní byt) nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období. Toto období bývá většinou od ledna do prosince, proto do konce dubna může příjemce služeb očekávat roční vyúčtování.

Pokud jde o nájemní bydlení, je v nájemní smlouvě obvykle stanoveno, jaké služby bude pronajímatel nájemci zajišťovat. Při určení rozsahu zajišťovaných služeb hraje roli i vybavení bytu. Pokud je v nájemním bytě plynový kotel, je na dohodě mezi pronajímatelem a nájemcem, kdo z nich uzavře smlouvu o dodávkách plynu. Zde záleží i na době trvání nájmu. U nájmů na dobu neurčitou nebo trvajících několik let je výhodnější, když smlouvu s dodavatelem energií uzavře přímo nájemce. U nájmů trvajících jen několik málo měsíců se to s ohledem na administrativní zátěž nemusí vyplatit.

Příjemce služeb může požádat o nahlédnutí do podkladů k vyúčtování a má právo si vyžádat doložení nákladů na jednotlivé služby a požadovat vysvětlení, jakým způsobem byly služby rozúčtovány a jak byly stanoveny zálohy na služby. Zároveň mu musí být umožněno pořídit si kopie podkladů k vyúčtování. Do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování také může proti němu podat námitky. Na vyřízení je pak stanovena lhůta 30 dní počítaná od doručení námitek.

Zpozdí-li se vyúčtování služeb nebo vyřízení námitek, má příjemce služeb právo, aby mu ten, kdo služby zajišťuje, zaplatil pokutu, maximálně ve výši 50 Kč za každý den zpoždění. Na pokutu nevznikne nárok, jestliže například pronajímatel sám obdržel vyúčtování služeb nebo podklady k němu v takovou dobu, že nemohl vyúčtování včas nájemci předložit nebo vyřídit námitky. Ovšem samozřejmě pronajímatel musí postupovat co nejrychleji.

Zvláštní pravidla ohledně vyúčtování platí pro dodávky plynu a elektřiny. Řídí se zákonem, ale i smlouvou o dodávkách energií a obchodními podmínkami. Informace o způsobu uplatnění reklamace lze často najít na internetových stránkách dodavatele. Dodavatelé někdy vyzývají zákazníky, aby reklamovali vyúčtování telefonicky prostřednictvím zákaznické linky. Ty lze využít pro získání prvotní informace, ovšem pak by měla následovat písemná reklamace, abyste měli důkaz o podání a obsahu uplatněné reklamace.

Dodavatel energií musí vyřídit reklamaci vyúčtování nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne doručení reklamace. Uzná-li ji za oprávněnou, je povinen vyrovnat rozdíl v platbách do 30 kalendářních dnů ode dne doručení reklamace. Nedodrží-li tuto lhůtu v případě reklamace vyúčtování elektřiny, vzniká odběrateli právo na náhradu 600 Kč za každý den prodlení, nejvýše však 24 000 Kč. U plynu se jedná o náhradu 750 Kč za každý den prodlení, maximálně však 7 500 Kč.

Jestliže dodavatel elektřiny či plynu nevyřídí reklamaci ke spokojenosti zákazníka nebo tak neučiní ve stanovené lhůtě, může se zákazník obrátit na Energetický regulační úřad. Případně může být vyúčtování elektřiny a plynu předmětem soudního sporu, tak jako vyúčtování ostatních služeb. Ovšem je třeba upozornit, že podání reklamace nezbavuje povinnosti zaplatit případné nedoplatky na službách. Pokud se později ukáže, že reklamace je oprávněná, případně dojde k dohodě, bude neoprávněně fakturovaná částka vrácena.

Zdroj: www.dtest.cz

Ještě před pár lety se platební karty v České republice využívaly pouze na výběry hotovosti z bankomatů a platby větších částek. Od zavedení možnosti hradit menší nákupy bezkontaktně v roce 2011 obliba plateb kartou roste. V poslední době jde o trend i na vesnicích u menších obchodníků. Proč tomu tak je? Je to pro menší obchodníky spíše starost, nebo výhoda?

Již téměř třetina menších obchodů na vesnicích akceptuje platební karty a jejich rozšiřování stále roste. Přispělo k tomu zavedení regulace mezibankovních poplatků. S touto změnou se tato tradice začala rozšiřovat i na menší nákupy potravin na vesnicích.

Zavedení regulace mezibankovních poplatků a jeho vliv na nárůst bezhotovostních plateb

V roce 2015 v České republice vešlo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce.

Tato regulace významně přispěla k rozšíření možnosti platit kartou na vesnicích. Do té doby byly poplatky pro obchodníky příliš vysoké a platby kartou ekonomicky nevýhodné.

Výhody pro maloobchodníky

Platby kartou, na které si lidé zvykli u běžných nákupů ve velkých prodejnách obchodních řetězců, jsou pro zákazníky pohodlnější. S platební kartou se také snadněji a rychleji utrácí.

V průměru lidé při platbě kartou utratí až o 18 % více, než když platí v hotovosti. Pro obchody na vesnicích to v konkurenci velkých obchodů může být velkým potenciálem pro udržení zákazníků a zvýšení tržeb.

Bezhotovostní placení se v ČR těší stále větší oblibě

Češi mají bezhotovostní placení v oblibě a využívají ho často. Minimálně jednou týdně zaplatí bezhotovostně svůj nákup až 70 % z nich. Karta se v Čechách podle průzkumů používá už ve více jak jedné třetině všech plateb.

Díky mobilním aplikacím jako je Google Pay, Apple Pay, Samsung Pay a dalším, které umožňují platit nákupy telefonem či hodinkami, se počet plateb kartou ještě více zpopularizoval.

Platbu kartou bude umožňovat stále více malých obchodů

Patřičné instituce jako je Ministerstvo průmyslu a obchodu, Svaz obchodního ruchu a další se proto snaží maloobchodníky podporovat v pořizování platebních terminálů.

Jejich cílem je přesvědčit je, že jde o investici do budoucna. Součástí této iniciativy je zapojit banky a společnost Visa a malým obchodům umožnit levnější nákup terminálu.

Je tedy velice pravděpodobné, že aktuální trend rozšiřování bezkontaktního placení v malých obchodech bude i nadále růst.

V případě včasného nesplacení půjček hrozí exekuce. Znamená to, že vám exekutor bude strhávat srážku z příjmu, dokud dluh nesplatíte. Další možností je obstavení účtu nebo zabavení majetku. V případě poslední možnosti může exekutor majetek prodat v dražbě a z utržené částky uhradit nesplacené dluhy.

Kterých příjmů se exekuce týká?

Strhávání dlužné částky se však netýká pouze mzdy. Jedná se také o odstupné, náhradu mzdy, důchod, nemocenskou, podporu v nezaměstnanosti, podporu při rekvalifikaci, stipendium, peněžitou pomoc v mateřství, dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti, dávky státní podpory a pěstounské péče nevyplácené jednorázově a výsluhové příspěvky vojáků z povolání.

Kterých příjmů se exekuce dotknout nesmí?

Některé příjmy jsou před exekucí právně chráněny. Jsou to jednorázové dávky sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky sociální péče a příspěvek na bydlení.

Co znamená pojem nezabavitelná částka

Občanský soudní řád a speciální nařízení vlády stanovuje pojem nezabavitelná částka. Tato částka musí každému zůstat k uspokojení základních lidských potřeb (jídlo, bydlení, oblečení, hygiena) a exekutor na ni nesmí sáhnout. Nezabavitelná částka se počítá z životního minima a normativních nákladů na bydlení.

Normativní náklady na bydlení jsou průměrné náklady na bydlení stanovené podle počtů členů domácnosti a velikosti obce, cen energií a služeb. Pro nájemní byty jsou v nich zahrnuty v souladu se zákonem ceny nájemného. U bytů vlastníků a družstevních bytů se jedná o podobné náklady.

V případě, že si někdo platí z důchodu pobyt v ústavu sociální péče, exekutor mu nemůže zabavit částku potřebnou na úhradu pobytu v tomto zařízení a kapesné.

Nezabavitelná částka v roce 2019

Od ledna 2019 se díky zvýšení nákladů na bydlení zvýšila nezabavitelná částka na 6 428,67 Kč měsíčně. Celý výpočet nezabavitelné částky je trochu složitější. Samotný pojem je pouze výchozím údajem výpočtu.

Částka, která je hranicí, nad kterou může být zabavený celý příjem, je též důležitá. Tento limit je součtem normativních nákladů na bydlení a životního minima. V letošním roce jsou to částky 3 410 a 6 233 korun, dohromady tedy 9 643 Kč.

Vliv na výši nezabavitelné částky má počet vyživovaných osob

Zohledňuje se také, zdali dlužník vyživuje manžela/manželku a děti. Za každého vyživovaného člena rodiny se nezabavitelná částka zvyšuje o jednu třetinu. V roce 2019 je to tedy částka 1 607,17 Kč. Pokud je někdo v exekuci právě kvůli dluhu na výživném, toto pravidlo samozřejmě neplatí.

Nezabavitelná částka je individuální

Na výši nezabavitelné částky má vliv několik faktorů. Díky tomu může být u každého rozdílná. Jedná se hlavně o druh příjmu a jeho výši, počet vyživovaných osob, výši životního minima a nákladů na bydlení v daném roce. Na základě těchto faktorů se podle stanoveného postupu spočítá konkrétní částka, která je exekutorem nezabavitelná.

Být v obraze se vyplácí

Když se někdo ocitne v této svízelné situaci, není od věci mít o exekucích a jejich podmínkách a průběhu přehled. Se základními informacemi mu stačí použít příslušné vzorečky a být tak v obraze, jaká je přesně jeho finanční situace. S těmito znalostmi si každý snáze pohlídá, zda exekutoři postupují podle zákona, a též jsou dobrým základem pro to, aby mohl svou situaci zlepšit.

Práce z domova je čím dál lépe realizovatelná v mnoha profesích. Může se jednat o výhodu. Aby však byla efektivní, je potřeba znát také zrádná místa a naučit se řídit některými pravidly.

Nemuset na minuty vykazovat odpracovaný čas. Být k dispozici své rodině. Pracovat v důvěrně známém prostředí a bez nutnosti reagovat na zvyklosti spojené s běžným společenským stykem.

Snové, ale zároveň mnohdy dosažitelné. Na druhou stranu ale také nikoli bez rizika. Jak uvádí The New York Times, dodržení několika základních pravidel vám pomůže užívat si naplno výhod a zároveň odvádět svou práci efektivně.

Dvě strany jedné mince

Lesk výše zmíněných výhod je samozřejmě lákavý. Může se něco takového vlastně někdy zošklivit, obrátit v nevýhody či dokonce přerůst v potíže? Může, ale dá se tomu předejít.

Vezměme si například možnost být k dispozici svým nejbližším. Být na dosah, když vás potřebují. Jenže pokud si můžete dopřát luxus práce z domova, bude vaše pracovní náplň skoro jistě takové povahy, která vyžaduje dlouhodobé soustředění. A nebudeme si nic nalhávat. I čas, který uspoříte tím, že nemusíte nikam dojíždět, vlastně nakonec budete potřebovat produktivně využít.

Nejen sobě, ale také ostatním kolem vás je třeba nastavit jasná pravidla a hranice. Dokáží to i oni? Respektovat dobu, kdy vás nesmějí rušit?

Neučesaný divoch s počítačem v posteli

Vždyť vy ráno nemusíte brzy vstávat! Vždyť dnes nikoho osobně nepotkáte, tak není třeba se česat a oblékat do nažehleného oblečení! Vždyť se s tím notebookem můžete klidně zavrtat zpátky do pelechu!

Opravdu? Pokud tento ležérní přístup někdy vyzkoušíte, záhy přijdete na to, že nefunguje. Nebudete se cítit dobře, budete mít tendenci utíkat od práce, nebudete dostatečně efektivní, na konci dne zůstane pocit z promrhaného času a ještě nebudete ani odpočinutí.

Nově nabytých výhod si naplno užijete teprve tehdy, když vám systém začne správně fungovat. Toho docílíte, pokud si správně nastavíte pravidla. V praxi pak zjistíte, že mnohé postupy přejímáte z běžného kancelářského provozu.

Nastavte si pevný začátek pracovní doby. Převlékněte se do civilu, nezůstávejte v pyžamu nebo příliš pohodlném domácím oděvu. I z oblečení je vhodné cítit závazek. Buďte upravení, pokud máte s někým komunikovat online s pomocí kamery. A vylezte z postele. Sváděla by vás k lenošení a ani po zaklapnutí počítače byste se v ní už necítili příliš uvolněně.

Pravidla prostoru a času

Problémem může být uspořádání prostoru a času. Základní premisou efektivity je totiž zřetelné oddělení práce od soukromí.

Ideální je samostatná pracovna. Pokud je váš domov příliš malý, měl by být pracovní prostor alespoň jasně oddělený od běžného provozu. Nejen kvůli vám a vaší práci, ale i kvůli ostatním členům domácnosti.

Místo by navíc mělo být vybaveno vším, co k práci potřebujete. Počítač a periferie, jako sluchátka a mikrofon, rýsovací prkno, ergonomicky vhodný stůl a kvalitní židle, podložky, kalendáře, psací potřeby, šanony, referenční materiály a knihy. Případně také nezbytný software v aktuálních verzích. Záleží na tom, jakému projektu se věnujete.

S časem je to velmi podobné. Nepodlehněte dojmu, že si můžete dělat, co chcete a kdy chcete. Stanovte si plány a cíle. Denní, týdenní, případně dlouhodobé.

Nenechte všelijaké zloděje času, aby vás odtahovali od práce. Můžete využít známý systém organizace času Pomodoro, ve kterém si nastavíte pracovní intervaly, mezi nimiž budou krátké a jednou za čas také delší přestávka. Používejte seznamy úkolů.

Pracovní místo i časový harmonogram udržujte v přehledném a aktuálním stavu.

Na co ještě dbát

Ačkoli vám práce z domova někdy umožňuje prakticky nevystrčit paty, nezapomeňte na to, že venku je skutečný svět.

Udělejte si pauzu nejen na jídlo, ale třeba na krátkou procházku, případně si jděte zaběhat. Určitě to nebude ztráta času, mozek se okysličí a bude zase pracovat o něco ochotněji.

Zbytnost pracovního společenského kontaktu se pokuste vyvážit živými schůzkami s kolegy, obchodními partnery nebo přáteli. Je docela nebezpečné úplně se odříznout.

Pokud se přihlašujete do interních pracovních sítí někde ve firmě, dbejte na zabezpečení systému.

Buďte také dobře připraveni na případné online či živé pracovní schůzky a plňte včas své závazky vůči ostatním.

V neposlední řadě nezaměňujte regulérní práci z domova s takzvaným home office. U prvního se jedná o dlouhodobé koncepční řešení, u druhého spíše o nárazový benefit poskytovaný zaměstnavateli. Také pro něj je ale většina výše zmíněných tipů užitečná.

Řešení dostupnosti bydlení není triviální. Lidé ale mají jasno. Stát má být aktivnější. Navrhují jak bezúročné půjčky, tak zestátnění bytů… k čemu by to mohlo vést?

V průzkumu agentury MindBridge pro finančně poradenskou společnost Partners Financial Services při příležitosti Dne finanční gramotnosti respondenti odpovídali též na otázku, co by měl stát nebo obce dělat pro zvýšení dostupnosti bydlení. Nejčastější odpovědí bylo poskytování bezúročných půjček s garancí státu, ovšem přišlo i na znárodňování.

Řešení dostupnosti bydlení:

• Bezúročné půjčky na nákup nemovitosti pro život garantované státem (49 %)
• Stát (město) by měl stanovit strop nájemného nebo regulovat ceny nemovitostí stropem (44 %)
• Banky by měly poskytovat půjčku v hodnotě 100 % ceny nemovitosti; když lidé musí nejdřív něco naspořit, ceny zase narostou (42 %)
• Výrazné zrychlení schvalování nové výstavby místo dnešních ¾ roku na 2 měsíce (32 %)
• Nevratná finanční podpora na bydlení ve výši alespoň 25 % z ceny nemovitosti u mladých rodin do 30 let (29 %)
• Státní nevratné dotace na individuální výstavbu (16 %)
• Zestátnění bytů nuceným výkupem od vlastníků a následné pronajímání státem za „rozumné ceny“ (11 %)
• Zákaz nebo výrazná regulace AirBnB (11 %)
• Jinak (4 %)

Zdroj: Průzkum agentury MindBridge

Jaké by byly možné důsledky jednotlivých navrhovaných řešení dostupnosti bydlení?

Bezúročné půjčky

Ani stát nemá peníze zadarmo. V rámci nejrůznějších podpor může poskytovat dotované úvěry. A také je poskytuje, mimo jiné čas od času i pro mladé na první bydlení. Ty ale nejsou nikdy zcela zadarmo. V souladu s pravidly státní podpory platnými v rámci Evropské unie ani být nemohou.

Úrokové sazby dotovaných půjček se odvíjejí od referenční sazby Evropské unie, která byla pro Českou republiku k 1. 8. 2019 zvýšena na 2,27 %. Na ní také začínají dotované programy.

Strop nájemného

Regulace nájemného v České republice byla. Táhla se od Sametové revoluce v roce 1989, kdy byla pokračováním státem diktovaných cen ve státních bytech, do nichž spadl téměř veškerý znárodněný bytový fond. Regulace se Česká republika zbavovala několik desetiletí až do konce roku 2010.

Důsledek regulace nájemného byl negativní na mnoha stranách. Ten nejzávažnější ovšem diskvalifikuje strop nájemného jako řešení bytové krize – bytů s regulovaným nájemným byl nedostatek. Nikomu se nevyplatilo stavět nejen nájemní byty, ale ani byty vlastní. Kdo by chtěl utrácet těžce vydělané peníze za vlastní bydlení, když může bydlet v nájmu skoro zadarmo?

V rámci prodělané regulace nájemného měli největší problémy zejména mladí lidé. Získat byt s regulovaným nájemným bylo nemožné a díky nízké nabídce bytů mimo regulovaný trh tak museli platit mnohonásobně vyšší ceny.

Majitelé nemovitostí byli také biti. Z nízkého nájemného neměli dostatek prostředků na údržbu svých nemovitostí a bydlení svých nájemníků tak museli dotovat z jiných zdrojů příjmů.

A důsledky regulace byly i sociálního charakteru. Když se vrátili nemovitosti původním vlastníkům (častěji jejich potomkům, vlastníci mnohdy nepřežili období komunistického temna), dostali je spět i s nájemníky, které nesměli vyhodit. A mezi nájemníky byli často lidé (či jejich potomci), kteří jim nemovitost v 50. letech minulého století nevybíravě zabavili.

Regulované ceny nemovitostí

Cenová regulace není vhodným nástrojem téměř za žádných okolností. Pokud by byla stanovena maximální cena nových nemovitostí či i nemovitostí na sekundárním trhu, je velmi pravděpodobné další zpomalení bytové výstavby. Tím by se problém spíše prohloubil, než zmenšil. Kritika by se jen přesunula ze stavebních úřadů na developery, kteří odmítají stavět.

Hypotéky na 100 % ceny nemovitosti

Regulace České národní banky (ČNB) zakazující 100% hypotéky má za cíl ochránit především banky pro případ poklesu cen nemovitostí. Zároveň znesnadňuje přístup občanů k vlastnímu bydlení – zejména občanů bez úspor.

Čerpat hypotéku bez vlastních úspor je sice samo o sobě hazard, nesouvisí to ale se zákazem 100% hypoték. Ty by mohly úspěšně sloužit lidem, kteří mají úspory, ale nechtějí je (vcelku rozumně) utopit v nemovitosti, ale ponechají si je pro případ nenadálých výdajů či výpadku příjmů jako rezervu. V tomto směru by pro zodpovědné domácnosti bylo zrušení regulace ČNB vhodným řešením.

Zrychlení schvalování výstavby

Schvalování bytové výstavby patří v Česku mezi nejpomalejší nejen v Evropě. Toto se postupně řeší. Potíž ovšem není jen v jakési liknavosti úřadů, častou příčinou jsou též sousedé a majitelé sousedních pozemků, kteří svými námitkami řízení prodlužují…

Nicméně zrychlení schvalování výstavby je jedním z kroků zvyšujících dostupnost bydlení.

Nevratná finanční podpora

Nevratná finanční podpora na vlastní bydlení pro rodiny do 30 let věku ve výši alespoň 25 % ceny nemovitosti – to by byla opravdu významná dotace. Nepochybně by měla i strop na cenu nemovitosti. Jaký? Aby bylo možné koupit byť malý byt v Praze, musel by být alespoň na úrovni 4 mil. Kč, tedy dotace ve výši 1 mil. Kč. Byl-li by nižší, pomohl by především mimo velká města, kde ale není nedostatek bytů ani jejich ceny tak tíživý.

Důsledek takové podpory by byl pravděpodobný nárůst spekulací s byty. Pokud můžete získat 1 mil. Kč jen tak, i kdyby to bylo za cenu, že v bytě musíte nějaký čas bydlet, našla by se nepochybně spousta zájemců, kteří by se pro snadný přivýdělek obětovali. A pak by byt prodali za tržní cenu.

Obdobné by to bylo s finanční dotací na individuální výstavbu. Ostatně, takové dotace již jsou, ovšem jsou spojené pouze s výstavbou energeticky úsporných rodinných domů.

Mladí by si pomohli (či spekulanti, kteří by na jejich jméno byt koupili), zato státní rozpočet by dostal větší ránu než populistickými slevami na jízdném pro studenty a důchodce.

Zestátnění bytů

Vyvlastnění je možné i v demokratické společnosti, ale pouze ve veřejném zájmu, např. vyvlastnění pozemků pro výstavbu komunikace. A je otázkou, jak by dostupnost levného bydlení posuzoval nezávislý soud. I tak by bytů bylo málo, neboť by nikdo nechtěl stavět nové. Proč také, když má perspektivu, že mu budou následně zabaveny?

Zestátnění bytů má více problémů než užitku. V prvé řadě jakékoli znárodňování, byť výkupem za určitou cenu (i takto byly znárodňovány některé domy v 50. letech – ty pak nebyly navráceny, byť cena neodpovídala tržním podmínkám, tedy, jejich zbytku), podrývá důvěru v osobní vlastnictví obecně.

Je tu též otázka ceny. Buď je nastavena nízko, pak je vnímána vyvlastňovanými majiteli jako krádež, nebo vysoko, pak se státu prodraží.

A v neposlední řadě je tu otázka efektivity správy státního majetku. Budou schopny obce a stát starat se o bytový fond? Nebo pak dojde k další vlně, kdy bude více či méně zdevastovaný opět prodáván v rámci privatizace? Nepodaří-li se dostatečně odhalit korupci, pro politiky by to mohl být zajímavý přivýdělek…

Omezení AirBnB

Zákaz či omezení krátkodobých pronájmů typu AirBnB je další častý (a často aplikovaný) nápad. Krátkodobé pronájmy ve větším měřítku mohou mít skutečně negativní důsledky. Zpravidla se dotýkají turistických oblastí a center měst, které se postupně vylidňují od stálých obyvatel.

Je tu ale opět otázka vlastnictví a možností nakládání s ním. Když si koupím automobil, nemůže mě (zatím?) nikdo nutit ho používat. Nebo ho pronajmout, když ho zrovna nepotřebuji. Tak proč ne byt?

Jsou-li navíc zákony nakloněny nájemníkům a pronajímatel si nemůže ani stanovit podmínky užívání pronajímaného bytu (kuřák/nekuřák, milovník psů/chovatel hadů a jejich krmení…), může pro něj být výhodnější byt pouze držet, nebo pronajímat s vyšším výnosem generovaným krátkodobými pronájmy.

Řešení dostupnosti bydlení

Mezi jinými nápady byla i vyšší iniciativa zájemců o bydlení. Ostatně iniciativa a osobní zodpovědnost jsou druhým pilířem demokratické společnosti hned vedle občanských práv, která garantuje.

Ceny nemovitostí zatím letí vzhůru a lidé je přesto kupují. Jenže zdaleka ne všichni pak zvládnou splácet své závazky. Řešením pro ně může být dražba. A to je příležitost pro kupující. S jakou slevou lze nemovitosti v dražbě koupit?

Zájemce o koupi bytu či rodinného domu v dražbě musí rozlišit dražbu od aukce. V obou případech dochází k výběru kupujícího na základě ceny (systémy aukcí jsou různé a ne vždy dochází ke klasickému „kdo dá víc, bere“). Rozdíl je ale v právní vymahatelnosti koupě při dosažení nejvyšší ceny.

V aukci o konečném kupujícím rozhoduje prodávající. Může např. nasadit nízkou vyvolávací cenu, a pokud v rámci přihazování nedosáhne požadované výše, je oprávněn aukci zrušit a předmět aukce neprodat. Kupující, přestože aukci vyhrál, pak nezíská nic.

V dražbě naopak vlastnické právo přechází úderem dražebního kladívka. Dokonce i v případě koupě nemovitostí. Zákon doslova říká: „Uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.“

Klasický prodej, aukce a dražba

Prodej nemovitosti může být uskutečněn klasickou cestou, kdy je byt či rodinný dům inzerován k prodeji s určitou stanovenou cenou a zájemci si chodí nemovitost prohlédnout, jakmile je zaujme. Najde-li se zájemce a dojde-li k dohodě mezi kupujícím a prodávajícím, je uzavírána klasická kupní smlouva a vlastnické právo po zapsání do katastru nemovitostí přechází na nového majitele. Tento proces může být uskutečněn prostřednictvím realitní kanceláře, nebo bez ní.

Nemovitost může být nabídnuta též v aukci, která je jakýmsi překlenovacím můstkem mezi běžným prodejem a dražbou. Společné s dražbou je, že k prohlídce nemovitosti dochází v předem stanovených termínech a samotná aukce se koná také v určenou dobu a na určeném místě. Místem může být i např. aukční portál. S klasickým prodejem má aukce společné, že po nalezení (zpravidla) nejvyšší nabídky uzavírá kupující s prodávajícím klasickou kupní smlouvu.

U dražby k uzavření kupní smlouvy nedochází. „Dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví předmětu dražby […], písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Písemné potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele; přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví musí být doklad, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Nejde-li o vydražení věci movité, musí být podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví úředně ověřen,“ uvádí zákon.

V případě dražby nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dražebník zašle jedno vyhotovení potvrzení o nabytí vlastnictví i na katastr nemovitostí.

Dobrovolná vs. nedobrovolná dražba

Dražba může být dobrovolná, nebo nedobrovolná. V případě dobrovolné dražby se majitel nemovitosti (či movitosti) rozhodl pro prodej prostřednictvím dražby sám. V takovém případě si majitel může určit nejnižší podání, tedy minimální cenu, za kterou lze předmět vydražit.

Při nedobrovolné dražbě stojí majitel nemovitosti stranou celého procesu. K dražbě dochází nejčastěji na základě exekuce – zabavení předmětu z důvodu neuhrazení závazků. Dlužník – majitel draženého předmětu ani jeho manželka či manžel se nesmí dražby účastnit ani z pozice zájemce o koupi.

Při nucené dražbě si majitel nemůže stanovit nejnižší podání, tedy minimální cenu, za kterou lze předmět vydražit. Minimální podání se odvíjí od odhadní ceny a nesmí být nižší než 50 % odhadní ceny. V případě, kdy se za tuto cenu předmět nepodaří prodat, dochází k opakované dražbě, při níž může být cena snížena až na 70 % původní vyvolávací ceny.

Pokud se věřitelé s dražebníkem dohodnou na minimálních limitech vyvolávací ceny, může v případě opakované dražby být nemovitost prodána i za 35 % odhadní ceny. Navíc odhadní ceny zejména v období rychlého růstu cen nemovitostí často za reálnými tržními cenami zaostávají. V dražbě tak lze teoreticky koupit byt nebo rodinný dům za zlomek ceny.

Za kolik koupíte nemovitost v dražbě?

Teorie je jedna věc, v praxi to už zdaleka tak jednoduché není. V prvé řadě zákon stanoví pouze minimální vyvolávací ceny u nucené dražby. Věřitelé pak budou nepochybně tíhnout k tomu, aby i nejnižší možné podání (minimální cena) pokud možno pokryla jejich pohledávky. A tomu i nejnižší podání přizpůsobí.

Levnou koupi také komplikuje konkurence. Minimální podání může být přívětivě nízké, ale zájemci o koupi svými příhozy mohou cenu zvýšit i několikanásobně. Vzhledem k tomu, že veškeré dražby s minimálním podáním přesahujícím 100 tis. Kč musí být zveřejněny na centrální adrese alespoň 60 dní před konáním dražby, nelze již jednoduše tímto způsobem provádět „malé domů“, kdy se dražby zúčastní jen pár kooperujících kupujících a každý si za minimální cenu koupí jednu z dražených nemovitostí. Nad dražbami tak dlí řada dražebních podnikatelů, kteří chtějí levně koupit a následně draze prodat. A pojem „levně“ znamená pro každého jinou cenu.

I tak lze často v (nucené) dražbě koupit nemovitosti levněji než jinou cestou. Portaldrazeb.cz Exekutorské komory České republiky kupříkladu eviduje veškeré dražby movitých i nemovitých věcí z exekucí.

Kupříkladu 17. září 2019 se bude konat dražba bytu 1+1 v Rovné u Sokolova s odhadní cenou 22 tis. Kč a vyvolávací cenou 14 666 Kč. Panelákový byt nemá uvedený stav a zřejmě nebude nijak závratný, ovšem pro zájemce o byt v této lokalitě může být zajímavou investicí.

Nebo hned 3. září 2019 se koná dražba bytu 1+1 ve zděném domě v Praze v Holešovicích s odhadní cenou 3,84 mil. Kč a vyvolávací cenou 2,56 mil. Kč.

Či 11. září 2019 bude dražen rodinný dům ve špatném stavu a s dispozicemi 1+1 a 2+1 v Praze 10 – Uhříněvsi. Dům s vyvolávací cenou 3,858 mil. Kč byl odhadnut na hodnotu 5,787 mil. Kč.

Dražby lze vyhledávat i přímo na Centrální adrese, kde by měly být zveřejněny veškeré dražby s vyvolávací cenou přesahující 100 tis. Kč.

Koupě bytu v nedobrovolné dražbě… výdělek na neštěstí druhých?

Do nedobrovolné dražby se dostávají movité i nemovité věci dlužníků. Když není rodina schopna splácet hypotéku, banka svou pohledávku nejčastěji prodá některé z inkasních společností, a když ani pak dlužník nemá na splácení, tak o nemovitost přijde v nedobrovolné dražbě. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že lidé nakupující v nucených dražbách těží z neštěstí druhých. Není tomu tak.

Naopak. Pokud se někdo dostane do situace, kdy je nucen v dražbě prodat svůj majetek, je pro něj výhodné, aby se o koupi zajímalo co nejvíce lidí. Více zájemců znamená větší šanci na dosažení vyšší ceny. A vyšší cena umožní přinejmenším umoření větší části dluhu a v lepším případě jeho celé splacení. Navíc, pokud výtěžek z dražby převýší veškeré závazky dlužníka, jsou mu „přebytečné“ peníze vyplaceny.

Účastí v nucených dražbách zájemci o koupi pomáhají dlužníkům v obtížně řešitelné situaci.