Warning: Creating default object from empty value in /www/doc/www.sylvagryc.cz/www/wp-content/themes/salient/nectar/redux-framework/ReduxCore/inc/class.redux_filesystem.php on line 29
Sylva Gryc, Author at Sylva Gryc - Strana 2 z 8
All Posts By

Sylva Gryc

Připisování mezibankovních plateb v rámci České republiky zrychluje

By | Články | No Comments

Rychlost převodů tuzemských plateb mezi bankovními ústavy se díky několika faktorům zrychluje. V blízké budoucnosti má být zlepšení ještě markantnější. Velkou roli hraje i čas potvrzení transakce.

Pro zrychlení platebních transakcí udělala v loňském roce velký krok Česká národní banka, která v platebním systému CERTIS upravila poplatky pro tuzemské mezibankovní převody.

Banky posléze reagovaly tím, že upravily časový limit pro zadání platby, při jehož dodržení se odeslaná částka připíše na účet v jiné bance ještě týž den. Tyto platby přitom nepodléhají žádným expresním příplatkům.

Pokud časový limit pro odeslání platby v tentýž pracovní den nestihnete, je u některých bankovních domů možné využít speciálních expresních nebo urgentních plateb. Ty jsou však zpoplatněny podle platného ceníku dané banky.

Přehled časů pro odeslání platby v tentýž den

Kdy v jednotlivých bankách zadat platbu, aby dorazila na účet vedený pod jiným ústavem ještě v ten samý den? Tento časový limit se uvádí zkratkou COT, z anglického Cut-Off Time. Podle definice na portálu Wikipedia se jedná o „čas, do kterého banka přijímá platební příkazy, které se realizují se splatností v tentýž den.

Začněme dvěma bankovními domy, které COT neuvádějí a službu platby v tentýž den tedy oficiálně nezaručují. Jedná se o UniCredit Bank a Sberbank.

Přivstat si musíte pro realizaci platby u mBank a Raiffeisenbank, kde je čas COT stanoven na 9:00. U Hello bank! máte ještě hodinu k dobru.

Equa bank a Air Bank dávají čas pro zadání platby do 11:30. V pravé poledne uzavírají možnost zadat platby v rámci daného dne Fio banka, Komerční banka a Expobank.

ČSOB a MONETA Money Bank počkají na zadání platby až do 12:30. Vůbec nejlépe na tom budou klienti České spořitelny a Banky CREDITAS, které mají nejzazší termín pro přijetí bankovního příkazu pro platbu v tentýž den nastavený na 13:00.

Pro úplnost dodejme, že zde hovoříme o platbách zadaných v pracovní dny. O víkendu totiž nefunguje takzvané clearingové centrum ČNB, přes které platby procházejí.

Libě znějící hudba blízké budoucnosti

Česká národní banka však dokončuje přípravu systému, který umožní okamžité platby, a to dokonce i o víkendu. Banky již během září 2018 dostanou systém k otestování.

V posledním čtvrtletí letošního roku bude pak systém uveden do ostrého provozu. Pro samotné klienty se bude tato možnost zavádět postupně. Může záležet na daném bankovním ústavu, někde nejprve dostanou možnost funkci otestovat vybrané skupiny zákazníků.

Banky ale budou chtít systém důkladně otestovat. Přestože budou v rámci vstřícnosti vůči klientům chtít službu spustit co nejdříve, většinou ji budou plošně zavádět až v průběhu roku 2019. Služba bude nejprve fungovat u elektronických a mobilních plateb.

Debaty se vedou o ceně takových plateb. Z vedení některých bank už se ale ozývají první hlasy, že poplatek za okamžitou platbu bude stejný, jako za jinou standardní tuzemskou platbu podle aktuálního ceníku.

Nezapomínáte platit koncesionářské poplatky?

By | Články | No Comments

Život běžného občana je plný finančních povinností. Takřka každý den na vás číhá nějaká platba nebo poplatek, který putuje do rozpočtu soukromých či státních institucí. Když už konečně všechna ta inkasa, daně, odvody a pojištění uhradíte a chcete si večer odpočinout u rádia či televize, málokomu vytane na mysli, že i za tato zařízení je potřeba náležitě zaplatit. Koho se platba týká, v jaké výši a kdo je adresátem vybraných prostředků?

Pro platby za rozhlasové a televizní přijímače se obecně vžilo pojmenování „koncesionářské poplatky“. Jejich náležitosti jsou upraveny samostatným zákonem, v němž byste ovšem ono souhrnné pojmenování hledali marně. Pokud by se vám ale náhodou dostal do rukou zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, můžete si být jisti, že jeho obsahem je právě problematika koncesionářských poplatků.

Komu, kolik, kdy a za co?

Podstata platby je oběma typům poplatků společná. Jedná se o zákonem stanovený měsíční odvod finančních prostředků za vlastnictví či užívání televizního a rozhlasového přijímače. Příjemcem vybraných poplatků jsou veřejnoprávní média – v našem případě tedy Česká televize a Český rozhlas, které z prostředků financují svůj provoz a působení.

Pro vznik povinnosti odvádět koncesionářské poplatky není podstatné, zda rádio či televizi skutečně využíváte – i kdyby vám televizor sloužil jako polička pro suvenýry z dovolené, pokud je technicky způsobilý k reprodukci televizního vysílání, jste povinni za něj odvádět televizní poplatek. Rozhodující je tedy skutečnost, zda jej vlastníte nebo z jiného právního titulu ales­poň jeden měsíc držíte. Což bývá časté například u pronájmu nemovitosti – pokud nežijete ve vlastním, nýbrž pronajatém bytě, povinnost úhrady těchto poplatků vzniká vám coby nájemci, ačkoliv je vlastníkem přijímače pronajímatel. Jedinou výjimkou by byla situace, kdy by nájemní smlouva obsahovala ujednání, že se nájemné vztahuje i na televizní a rozhlasové poplatky.

Které instituce naše pravidelné měsíční příspěvky obdrží, již nyní víme. Jaká je však jejich výše? Pro rok 2018 zůstala stanovená hodnota obou typů poplatků beze změny a činí tak 45 korun měsíčně v případě rozhlasového přijímače, výše televizního poplatku se pak rovná částce 135 korun za měsíc.

Přestože se nejedná o nikterak závratně vysoké hodnoty, jistě vás potěší informace, že nachází-li se ve vaší domácnosti větší počet rádií či televizí, poplatek se odvádí vždy jen z jednoho rozhlasového a jednoho televizního přijímače. Z druhého a kaž­dého dalšího zařízení se poplatek neplatí a pro účely výpočtu tak „vlastníte“ pouze jednu televizi a jedno rádio. Souhrnnou částku 180 korun (za rádio a televizi dohromady) nepřekročíte ani v případě, kdy ve vašem příbytku žije několik nepodnikajících fyzických osob – pro splnění zákonné povinnosti totiž postačí, když za domácnost splní oznamovací povinnost (a provede úhradu) jediný poplatník.

Co naplat – poplatníku, zaplať!

Zatímco povinnost odvádět koncesionářské poplatky vzniká každé fyzické nebo právnické osobě, která vlastní, drží či jiným způsobem užívá rozhlasový nebo televizní přijímač, samotná existence daného přístroje v domácnosti vám titul poplatníka ještě nepřináší. Tím se stáváte až ve chvíli, kdy splníte oznamovací povinnost vůči provozovateli vysílání – jinými slovy, podáte přihlášku k úhradě poplatku. Takové přihlášení je třeba provést do 15 dnů ode dne, kdy vám povinnost úhrady poplatku vznikla (například nastěhováním do nového bydliště). Po podání přihlášky následuje zápis do evidence poplatníků, jejímž správcem je provozovatel vysílání ze zákona.

Ačkoliv je příslušný zákon poměrně striktní ve smyslu, že nerozlišuje pouhé vlastnictví či každodenní užívání přijímače, na druhou stranu pamatuje i na ty, kterým by úhrada stanovené částky mohla rozpočet přece jen zkomplikovat. Které osoby jsou této povinnosti ze zákona zproštěny? Od koncesionářských poplatků jsou osvobozeny například:

  •  osoby postižené trvalou slepotou nebo hluchotou,
  •  osoby s nízkými příjmy (přičemž čistý příjem této fyzické osoby – jednotlivce – za uplynulé čtvrtletí nepřesahuje 2,15násobek životního minima),
  •  cizinci, kterým nebylo na našem území uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.

Dále jsou od poplatků osvobozeny instituce, které rozhlasové a televizní vysílání využívají k edukativním účelům nebo je určitým způsobem spojeno s předmětem jejich činnosti. Mezi takové instituce se řadí například:

  •  školy zapsané v rejstříku podle školského zákona,
  •  Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
  •  držitelé licence opravňující k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání.

Rozhlasový nebo televizní poplatek nemusíte platit ani v případě, že vlastníte rádio či televizi staršího data výroby, které jsou součástí muzejní sbírky a jsou zapsány v centrální evidenci sbírek. Povinnost úhrady se vás netýká ani tehdy, je-li přijímač neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení – tedy kupříkladu mobilního telefonu s připojením k internetu.

Nyní se ale vraťme zpět k poplatníkům, kteří koncesionářských poplatků zproštěni nejsou. Předpokladem řádného splnění zákonné povinnosti je totiž vědomí nejen toho, že nějaký poplatek máte uhradit, ale zároveň musíte i vědět, jakým způsobem lze danou platbu provést. Jak u rozhlasového, tak u televizního poplatku máte coby poplatníci dvě možnosti úhrady. Vybrat si můžete z následujících variant:

  •  prostřednictvím služby SIPO České pošty (se splatností do 15. dne každého kalendářního měsíce),
  •  bankovním převodem přímo České televizi/Českému rozhlasu – u tohoto způsobu platby si pak můžete zvolit její frekvenci (měsíc, čtvrtletí, pololetí, rok), přičemž splatností je vždy 15. den prvního měsíce zvoleného období.

Čestně prohlašuji, že…

K legálnímu neplacení koncesionářských poplatků vede ještě jedna cesta. A to ta, že televizní či rozhlasový přijímač nevlastníte ani jinak nedržíte. Pokud se tedy ve vaší domácnosti tito elektroničtí společníci skutečně nenacházejí, je vhodné zaslat České televizi i Českému rozhlasu čestné prohlášení a s touto skutečností je seznámit. Komu by se zdál takový postup příliš iniciativní, může počkat až do chvíle, kdy jej tyto instituce formou dopisu samy osloví. V takovém případě je ale již nutné pohlídat si datum vaší odpovědi, neboť lhůta na zaslání čestného prohlášení činí pouhých 30 dnů ode dne doručení zmíněné výzvy.

Někteří z vás možná koketují s myšlenkou, že domácností je po celé zemi takové množství, že právě na tu vaši by se v případě neplacení určitě nepřišlo. Můžeme vás ubezpečit, že přišlo. Za poplatníka koncesionářských poplatků s povinností platit se totiž považuje taková fyzická nebo právnická osoba, která je odběratelem elektrické energie. V rámci kontroly tedy stačí pouze porovnat evidenci poplatníků s databázemi odběratelů elektřiny – a „černé duše“ jsou odhaleny. Hříšníkům navíc hrozí nemalá pokuta, kromě úhrady dlužné částky je neplatič povinen zaplatit i přirážku. Ta činí 5000 korun v případě Českého rozhlasu a 10 000 korun v případě České televize.

Ach ta technika

Moderní technologie s sebou přinášejí stále širší možnosti svého využití, a tak dnes není žádnou výjimkou, že rádio i televizi můžete poslouchat/sledovat prostřednictvím internetového vysílání na počítači nebo chytrém telefonu. Mobilní telefony se za přijímač podle zákonné definice nepovažují. Jak je to ale s počítači? Ty standardní nebývají vybaveny rozhlasovými tunery ani kartou pro příjem televizního digitálního vysílání – pokud jste si k nim toto příslušenství nedokoupili, poplatky za ně neplatíte.

 

Zdroj: www.dtest.cz

Nemovitosti se vyplatí pronajímat spíše dlouhodobě

By | Články | No Comments

Říká se, že nákup nemovitostí je jednou z nejlepších investic. Kromě samotné hodnoty nemovitého majetku, kterou lze ještě zvyšovat chytrými stavebními zásahy a úpravami, je výhodou možnost zhodnocovat investici průběžně, pomocí pronájmu. Zatímco v současnosti je trendem pronajímat byty a domy krátkodobě přes různé webové portály, ekonomové se zastávají spíše dlouhodobého pronájmu.

S rostoucím turistickým ruchem a všudypřítomným internetem se zvyšuje také počet krátkodobě pronajímaných bytů. Nejčastěji se pro pronajímání používá celosvětová platforma Airbnb. Ačkoli je vidina rychlého výdělku lákavá, experti jsou z dlouhodobého hlediska opatrnější.

Ne každá lokalita se hodí pro pronájem zahraničním turistům

Výhodnost a možnost pronájmu cestovatelům závisí například na regionu. Oblastí vytěžovaných zahraničními turisty u nás zase není tolik. Pronajímání našincům už se pak vzhledem ke konkurenci a finančním možnostem nemusí tolik vyplatit. Byty v atraktivních lokalitách mohou být zase náročnější na průběžné náklady na provoz.

Český statistický úřad uvádí, že například v Praze stráví zahraniční turista v průměru 2-3 noci. Plné vytížení bytu je i při sebelepší propagaci velice obtížné, ne-li nemožné. Je pak potřeba si spočítat, nakolik se takový krátkodobý pronájem vyplatí.

Pozor na přidružené náklady a celkové nároky na péči

Samotné pronajímání navíc vyžaduje poměrně velké úsilí a generuje nemalé množství vedlejších nákladů. Abyste mohli konkurovat ostatním nabídkám, je třeba pronajímání bytu věnovat spoustu vlastního času, vše dobře organizovat a investovat do propagace.

Nabídka vystavená na internetu musí mít prezentační potenciál a splňovat řadu podmínek stanovených webovou službou. Už to je samo o sobě investice, i když nejdříve jednorázová. Vše dobře nafotit, založit si osobní profil, nastavit správně pravidla, pravdivě a zároveň atraktivně místo představit. Ale také svými kanály informaci úspěšně šířit.

To, jak se o své nájemníky budete starat, se později projeví na hodnocení spokojenosti a vrátí se v dalším zájmu o nemovitost. Půjde o péči o byt samotný, úklid a funkčnost příslušenství, vyprané povlečení a ručníky, dostupnost hygienických potřeb, nádobí, ale také hýčkání hostů drobnými pozornostmi. Samozřejmostí je předávání a přebírání klíčů a komunikace s hosty, z větší části cizojazyčná.

Nevyhýbejte se placení daně ze zisku

Při pronajímání nemovitosti se na osobu, která vykazuje zisk, samozřejmě vztahuje povinnost platit z výdělku daň. Česká finanční správa už avizovala, že se zaměří na ty, kdo se placení této daně doposud vyhýbali.

Dalším finančním závazkem je turistická daň placená úřadům v dané lokalitě. Také tu se někteří snaží ignorovat, ale pozdější postihy za takovou strategii určitě nestojí.

Dlouhodobý pronájem je pro investici vhodnější

Rýžování skrze krátkodobé pronájmy hostům ze zahraničí se bohužel negativně promítá do cen nemovitostí. Ačkoli to pro majitele nemovitostí může být na první pohled dobrá zpráva, udržování vysoké cenové hladiny touto cestou je pouze uměle vyvolané a nesvědčí o skutečné hodnotě bytu. Úřady v mnoha městech proto už zavádějí regulace takových pronájmů.

Dlouhodobé pronájmy mají celou řadu výhod. Není s nimi tolik starostí, alespoň ne v tak vysoké frekvenci. Dlouhodobě budovaný vztah s nájemníkem nejenže posiluje pouto vzájemné důvěry při správě bytu a vyrovnávání finančních závazků, ale rovněž předchází problémům s lidmi, žijícími v nejbližším okolí. Turisté mohou mít jiné priority, nežli vycházet dobře se sousedy, které oni sami uvidí možná jedinkrát v životě. S chováním hostů mohou souviset také hůře prokazatelné škody na majetku, které se postupně mohou nasčítat.

Výhodnost a vhodnost krátkodobého pronajímání v kontrastu s nalezením solidního nájemce je tedy třeba důkladně propočítat a zvážit.

Jak si pojistit majetek? Ani moc, ani málo – tedy přiměřeně

By | Články | No Comments

Pojištění domácnosti nebo nemovitosti je opatření, které chrání nás a naše základní zázemí před nenadálými událostmi. Nastavit svou pojistku správně však není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. A přitom může nesprávné ohodnocení majetku znamenat výraznou finanční ztrátu.

Nabýt majetku může být dřina. Ale snadno můžete majetek pozbýt. Proto si Češi majetku cení a velice si ho chrání.

Jedním ze způsobů ochrany majetku je jeho pojištění. Jak se při jeho sjednávání vyvarovat zásadních chyb?

Rozdíl mezi pojišťovacími produkty

Máte pojištěnou nemovitost? A co domácnost? Že je to totéž? Bohužel nikoli.

Pojištění nemovitého majetku zajišťuje krytí škod způsobených na samotné nemovitosti. Týká se tedy stavby – stěn, stropů, podlah nebo částí napevno připevněných ke stavbě.

Pokud si pojistíte domácnost, kryjete vybavení nemovitosti. Tím se myslí nábytek, elektronika, oblečení a další majetek podobné povahy.

Oba typy pojištění se tedy navzájem doplňují.

Nadhodnocení majetku se odrazí na dražším pojištění

Ačkoli se jedná o trochu řidší jev, nežli dále uváděné podpojištění, i takové chyby se mnozí z nás dopouštějí.

Pokud svůj pojištěný majetek odhadnete na zbytečně vysokou částku, platíte za pojištění pravidelně více, než musíte. Jde proto o počínání ztrátové.

Při případné likvidaci škod však nezáleží na fiktivně nastavené hodnotě. Pojišťovna si před plněním hodnotu poškozeného majetku ověří a chybný rozdíl nedoplatí.

Příliš nízké ohodnocení majetku vede k menšímu pojistnému plnění

Opačným extrémem je podpojištění. Je zřejmé, že za tím stojí především snaha klientů pojišťoven ušetřit na uhrazených částkách za pojištění.

V konečném důsledku se to však může vymstít při krytí reálných škod. Podhodnocený majetek v důsledku znamená, že si pojistník nakonec nemůže znovu pořídit majetek v rozsahu, v jakém jej měl před pojistnou událostí. Přestože je dokonce možné, aby pojišťovny takové jednání penalizovaly, dopouští se ho podle slov některých pojišťovacích domů přibližně pětina klientů.

Hodnota movitých věcí i nemovitostí se mění

Hodnota majetku se v průběhu let mění. Starého vybavení se zbavujeme a nakupujeme nové. Logicky se tak proměňuje také hodnota majetku uvedená v pojistných smlouvách.

Kromě toho zasahujeme i do svých nemovitostí. Podnikáme nejrůznější stavební úpravy, zateplujeme, vylepšujeme, rekonstruujeme. Hodnota pojištěného majetku tak přirozeně většinou stoupá.

Lidé v České republice se v důsledku těchto okolností dopouštějí ještě jedné zásadní chyby. Neaktualizují své pojistné smlouvy. Tím se stane, že mají sjednané pojištění na nesprávnou hodnotu. Odborníci doporučují pojistky revidovat a obnovovat alespoň jednou za dva až tři roky.

 

 

Jak správně postupovat při reklamaci zájezdu

By | Články | No Comments

Vrátili jste se z dovolené rozčarovaní ze služeb, které vám poskytla cestovní kancelář? Ubytování bylo horší, vzdálenost od moře neodpovídala informaci v katalogu a slibovaný bazén úplně chyběl? Braňte se a vady zájezdu reklamujte.

Cestovní kancelář jako pořadatel zájezdu odpovídá za to, že zájezd bude v souladu s uzavřenou smlouvou, ať už má služby poskytovat ona sama nebo jiný smluvený poskytovatel, tedy například hotel či letecký přepravce. S reklamací se můžete vždy obrátit přímo na cestovní kancelář. Pokud byl zájezd zprostředkován jinou cestovní kanceláří či agenturou, je možné oznámit vady zájezdu i zde. Podobu zájezdu určuje sepsaná smlouva nebo vystavené potvrzení o zájezdu, jedno z toho musí mít písemnou podobu. Ohlídejte si, aby vše, co pracovníci cestovní kanceláře přislíbili ústně, bylo uvedeno ve smlouvě, potvrzení, katalogu či dalších pokynech.

Jestliže dovolená neprobíhá tak, jak by měla, má cestovní kancelář povinnost zajistit nápravu. Nároky zákazníka se liší podle závažnosti nedostatků a možnosti jejich odstranění. Předně se cestovní kancelář musí postarat o pokračování zájezdu i za cenu nižší kvality služeb, kdy se rozdíl v ceně zákazníkovi vrací. Naopak vyšší standard hradí vždy cestovní kancelář ze svého. Jedná-li se o vadu podstatnou (třeba objednaný hotel s nadstandardním sportovním areálem se teprve buduje) a navrhované náhradní řešení není srovnatelné s tím, co bylo sjednáno ve smlouvě, je právem zákazníka pokračování zájezdu odmítnout a nechat se dopravit zpět domů. Odmítnout může zákazník nabízenou alternativu i v případě, kdy je navrhováno řešení nižší kvality a cestovní kancelář k tomu neposkytne přiměřenou slevu.

Neodpovídá-li například výhled z pokoje nebo jeho vybavení smluveným požadavkům, je zapotřebí jednat hned a reklamovat na místě. Zákazník by měl bezodkladně upozornit svého delegáta, že situace je odlišná od uzavřené smlouvy, a požadovat okamžitou nápravu nebo alespoň žádat vystavení písemného dokladu o uplatněné reklamaci. Veškeré vytýkané nedostatky bude nutné nějakým způsobem doložit, například fotografiemi. Jako důkaz může posloužit také svědectví dalších účastníků zájezdu.

Čas hraje u reklamací důležitou roli. Ke zjednání nápravy určete lhůtu. Nečinnost cestovní kanceláře či delegáta vás pak opravňuje si potřebná opatření zařídit sami a vzniklé náklady předložit cestovní kanceláři k úhradě.

U vad, se kterými se toho moc nenadělá, zbývá pouze právo na finanční kompenzaci. Sleva přichází do úvahy za situace, kdy typicky není možné vadu odstranit nebo už na to není čas, například chybějící slibovaný bazén nebo nižší komfort při zpáteční cestě na letiště. Řídit se můžete takzvanou frankfurtskou tabulkou slev, kterou užívají při rozhodování zejména německé soudy. Podle ní by například u chybějícího bazénu bylo možné požadovat slevu 10 až 20 % a u nižší třídy dopravního prostředku až 15 % z ceny zájezdu.

Právo na slevu z ceny zájezdu vám vznikne jedině tehdy, pokud jste vadu vytkli bez zbytečného odkladu u kontaktní osoby uvedené v potvrzení o zájezdu či ve smlouvě (typicky u delegáta) a umožnili cestovní kanceláři vyřešit problém v přiměřené lhůtě už na místě. Podat písemnou reklamaci s nárokem na slevu však stačí až po návratu z dovolené. Vaše právo na slevu se promlčí nejdříve za dva roky, ale reklamaci je nutné uplatnit co nejdříve po návratu. Na její vyřízení má cestovní kancelář 30 kalendářních dnů. Pokud reklamaci zamítne, můžete nárok na slevu uplatnit u soudu nebo spor řešit mimosoudní cestou.

Právem požadovat slevu však výčet nároků nekončí. Pokud vám zároveň vznikla škoda, je možné vůči kanceláři pořádající zájezd uplatnit navíc i nárok na její náhradu, kupříkladu proplacení již zaplacených víz u nečekaně zrušeného zájezdu. Kancelář však neodpovídá v případě, kdy škoda vznikla objektivními okolnostmi nebo byla zaviněna třetí osobou, která není spojena s poskytováním služeb cestovního ruchu.

Cestovní kancelář musí kompenzovat také újmu za narušení dovolené, která může vzniknout například podstatným zkrácením nebo úplným zmařením zájezdu. Jedná se o takzvanou ztrátu radosti z dovolené. Máte-li již nahlášenou dovolenou u zaměstnavatele a cestovní kancelář posune termín konání zájezdu tak, že se ho nebudete moci zúčastnit, budete mít právo na náhradu újmy za narušení dovolené, i když budete muset od smlouvy o zájezdu z tohoto důvodu odstoupit.

Zdroj: www.dtest.cz

Jak spořit dítěti a vést jej k finanční zodpovědnosti

By | Články | No Comments

Všichni pro své děti chceme jen to nejlepší. Rádi bychom je také finančně zajistili. Zorientovat se v rostoucí nabídce nejrůznějších spořících produktů a pojistek není snadné. Jak tedy děti zajistit a přitom nenaletět?

Především je třeba vzít v úvahu, že stejně jako se mění hodnota peněz, může mít i potomek ve dvaceti úplně jiné představy o životě, než jeho rodiče v době, když byl ještě malé dítě. Stejně tak jeho zájmy se v průběhu let od dětství do puberty mohou měnit, což by měla reflektovat správně vybraná pojistka.

Pojištění dítěte a spoření

Co se týká pojištění dítěte, doporučuje se především pojištění před nemocemi a vážnými úrazy. Připojistit se lze například na pobyt v nemocnici, dále na případnou invaliditu či na ošetřovné pro případ, že vám péče o nemocné dítě znemožní nějakou dobu chodit do práce. Při pojištění u jedné instituce je možné spojit některá pojištění různých členů rodiny pod jednoho klienta a čerpat některé výhody.

Je také dobré myslet na budoucnost a začít dítěti včas spořit na studium. Investice do vzdělání se rozhodně vyplatí. Bude-li se potomek věnovat činnosti, která ho bude zajímat, a dosáhne později úspěchu ve své profesi, peníze vložené do vzdělání se nesčetněkrát zúročí.

Podílové fondy

Jako velmi vhodná varianta pro spoření dítěti od dětství do dospělosti se dnes jeví podílové fondy. Jejich výnosy jsou vyšší, než zisk například ze spořicích účtů. Mohou však být rizikové.

Co se týká kolísání trhů, při pravidelném investování není třeba se jím příliš zabývat, protože jde spíše o dlouhodobý trend a průměr nákupních cen Pokud se právě nacházíte v situaci, která vám pravidelnou platbu do fondu komplikuje, stačí na nějakou dobu přestat peníze posílat. Přerušení plateb nepodléhá žádnému penále.

Další možnosti a dlouhodobá perspektiva

Jako jedno z logických řešení při spoření ratolestem se jeví stavební spoření. U něj mějte na mysli, že zhodnocení naspořených peněz bývá omezené. Stát si takzvané stavebko navíc často bere na mušku a čas od času mění jeho podmínky. S časem se snižuje i jeho zhodnocení, proto odborníci doporučují dodržet šestiletou lhůtu, která vychází nejvýhodněji.

Dítěti lze rovněž založit penzijní spoření. Investice zde fungují stejně jako u podílových fondů včetně jejich zhodnocení. Stát navíc každý měsíc přispívá 230 Kč na tisíc korun. Na toto spoření se však vzhledem k jeho účelu vztahuje nepříjemné omezení, že si lze v 18 letech věku vybrat pouze třetinu naspořených peněz. Zhodnocení se zdaňuje, ale z daně je vyjmut výše zmíněný příspěvek od státu.

V porovnání s ostatními možnostmi se jako nepříliš výhodné jeví investiční životní pojištění. Platí se v něm totiž poplatky, kterým se jinde dokážete vyhnout buď úplně, nebo alespoň nejsou tak vysoké. A při spoření se každá koruna doma zkrátka počítá. Jednou z možností je neuzavírat dítěti samostatnou pojistku, ale přidat ho k životnímu pojištění některého z rodičů.

Mezi další možnosti patří například zhodnocování peněz investicemi do nemovitostí, které navíc mohou dětem přijít vhod v době, kdy se začnou osamostatňovat. Vzhledem k měnícím se požadavkům v průběhu let je dobré poohlížet se po flexibilních produktech, kde můžete upravovat podmínky podle svých potřeb.

Dlouhodobě pak veďte děti k finanční zodpovědnosti. Nejdříve mu pořiďte kasičku, kam si bude střádat na něco, co si přeje koupit. Později je možné založit samostatný účet s platební kartou. Dítě se naučí pracovat s penězi ve všech základních podobách a rodiče přitom mají nad vším dohled. V dospělosti lze na tento účet pořídit i kontokorent nebo půjčku.

Kešem nebo šekem? Nejlépe bezhotovostně

By | Články | No Comments

S rozšiřováním využití moderních technologií roste důvěra v bezhotovostní transakce. Zatímco dříve byly takové finanční pohyby vzácnější a omezovaly se především na šeky a později na platební karty, dnes je možností daleko více. Máme se v blízké budoucnosti připravit na úplnou absenci bankovek a mincí?

Z našich peněženek již zcela vymizely haléřové mince. Ti starší si je v dětství spořili do prasátek a pak s nimi o přestávkách hráli čáru. Dospělí je nechávali jako spropitné. Dnes se totéž děje s korunovými položkami. U silnějších měn samozřejmě zůstávají zachovány centy a další drobné položky.

Tytam jsou i časy, kdy se majitelé modré bankovky s Bedřichem Smetanou mohli při utrácení pořádně rozšoupnout. Přesto je i dnes dobré několik papírových bankovek v peněžence mít. A jak se zdá, jen tak se to nezmění.

Platební karty se staly standardem

Doby, kdy se lidé obávali platebních karet, jsou nenávratně pryč. V současnosti není neobvyklé vlastnit jich dokonce hned několik. Častá je kombinace debetní a kreditní karty.

Je to nejen pohodlné, ale rovněž výhodné. Při řadě menších plateb už pár let není nutné ani zadávat PIN, stačí kartičku přiložit ke čtečce na terminálu. V některých případech navíc díky kartám odpadá výměna peněz při platbách v zahraničí.

Banky tento systém všemožně podporují. Navazují obchodní partnerství s komerčními institucemi a u bezhotovostních plateb pak nabízí slevy na nákupy a další zákaznické výhody.

Některé bankovní produkty tohoto typu jsou navíc pojištěny proti krádeži a dalším způsobům zneužití. Lze u nich navíc nastavit limity. I to je důvodem, proč důvěra v tento způsob transakcí tak markantně vzrostla a ty se tak mohly stát každodenním prostředkem.

Samotné plastové výlisky neslouží pouze k přímému placení. Trend slevových zákaznických karet je tak silný, že se na ně leckomu vyplatí mít samostatné pouzdro.

Jde to i bez karet

Moderní technologie ženou variabilitu možností placení stále vpřed. Přiložení karty k terminálu je pohodlné a rychlé, ale jde to ještě jednodušeji.

Stále více mobilních zařízení podporuje takzvanou NFC technologii. Jedná se o metodu bezdrátové komunikace mezi elektronickými zařízeními.

Tu lze využít podobně jako platební kartu, pouhým přiblížením telefonu ke čtečce na platebním terminálu. V době, kdy máme všichni mobilní telefony nepřetržitě v ruce nebo alespoň po ruce, je to ještě o krůček pohodlnější, nežli vytahování karty z peněženky a hlídání hned dvou cenností zároveň.

Nárůst v oblibě zaznamenává také chytrá elektronika. Nejrůznější typy funkčních náramků, hodinky, klíčenky. Z hlediska placení jde v podstatě jen o zjednodušenou variantu mobilu, potažmo platebních karet.

Nakupování na internetu

Podíl online nákupů na trhu dlouhodobě stoupá. Tato oblast zažívá obrovský boom.

Jediný způsob, jak v takovém případě využít hotovost, je platba při doručení. Ve stejnou chvíli jde ale často platit také výše uvedenými způsoby. Výrazné procento zákazníků v České republice dává platbě až při dodání zboží přednost.

Platby předem jsou pak možné převodem nebo kartou. U převodu musíte počítat s delší lhůtou pro uskutečnění platby. U karet je třeba dbát základních bezpečnostních pravidel.

Především se při platbě přesvědčte, že komunikujete přes zabezpečenou stránku (řetězec znaků https na začátku webové adresy). Pokud tomu tak není, buďte obezřetní a raději nezadávejte žádné citlivé údaje. Ať už je za absencí šifrování komunikace pouze liknavost obchodníka, nebo se jedná o pokus o útok, opatrnost je vždy na místě.

Pro online platby je možné využít také zprostředkované finanční transakce pomocí internetové peněženky. K nejznámějším internetovým platebním systémům pro zprostředkování finanční transakce patří služba PayPal. Obchodník tedy nevidí vaše údaje, přesto má jistotu, že o své peníze nepřijde. I u tohoto bezpečného způsobu je dobré nastavit si raději limity pro platby.

Preference a kombinace možností

Ačkoli je zejména při finančních transakcích třeba být ostražití, i ty nejnovější technologie si cestu do našich každodenních životů pomalu nacházejí.

Jejich využití je sice individuální, ale většinou půjde o kombinaci prostředků podle aktuální situace.

Bezhotovostní platební styk má řadu výhod, od pohodlí až po vyšší bezpečnost. Přesto mají i fyzické peníze stále své nezastupitelné místo. Mezi přednosti může patřit například lepší přehled o stavu financí, k němuž přispívá vyšší hmatatelnost a reálnost mincí a bankovek. Navíc můžete hodit pár korun do klobouku šikovnému muzikantovi na ulici nebo přisypat svým dětem peníze do kasičky, dávat jim kapesné a učit je tak vyšší finanční zodpovědnosti.

Pracovní úrazy a nemoci z povolání

By | Články | No Comments

Budeme se věnovat okolnostem, kdy škodu způsobíte sami sobě. Co je v takovém případě nutné udělat, kdy máte nárok na náhradu újmy a kam se obrátit tehdy, jsou-li zdravotní potíže dlouhodobého charakteru?

Zákon se vždy snaží chránit slabší stranu smluvního vztahu. Nejinak je tomu i v oblasti pracovního práva, kde je v méně výhodném postavení zaměstnanec, a větší břímě povinností tedy nese zaměstnavatel. Převážná většina náležitostí pracovněprávních vztahů je upravena v zákoníku práce, problematika pracovních úrazů a nemocí z povolání je však specifikována ještě dalším právním předpisem, a to vyhláškou ministerstva financí.

Pod tíhou povinností

I v tom nejbezpečnějším provozu, kde zdánlivě žádné úrazy pracovníkům nehrozí, musí zaměstnavatel neustále dbát na bezpečnost pracoviště i zaměstnanců samotných. Soubor nejrůznějších opatření, především preventivní povahy, je známý pod zkratkou BOZP, tedy bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Máte pocit, že jste se s dokumentem nesoucím tento název již setkali a příliš záživné čtení to nebylo? Pokud jste již alespoň jednou byli v pozici zaměstnance, obě domněnky vám můžeme potvrdit. BOZP totiž neobsahuje výčet povinností jen pro zaměstnavatele, ale je zaměřen i na zaměstnance. Nevyhne se mu žádná nově nastupující posila společnosti, avšak v periodických intervalech ani déle působící zaměstnanci. Přestože se tematicky ani žánrem opravdu neřadí k „bestsellerům“, seznámit se s jeho obsahem je vskutku důležité, neboť smyslem všech uváděných opatření je minimalizovat rizika možného ohrožení vašeho zdraví či života.

Mnohdy však ani sebevětší dávka obezřetnosti a důsledné dodržování všech zásad nedokáže nežádoucí události zabránit a úraz se na pracovišti přihodí. S pracovním úrazem je vždy spojena povinnost zaměstnavatele vzniklou škodu či nemajetkovou újmu zaměstnanci nahradit, a aby nedocházelo k situacím, že poškození zůstanou například z důvodu špatných finančních poměrů svého chlebodárce neodškodněni, je případná dostupnost prostředků pro tyto účely řešena legislativně. Právní předpis totiž každému zaměstnavateli ukládá povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti právě pro případ, kdy by musel svým pracovníkům poskytnout náhradu újmy vzniklé v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Povinnost se vztahuje i na ty zaměstnavatele, kteří zaměstnávají například jen jediného zaměstnance – výjimku tvoří pouze subjekty s postavením státního orgánu podle zákona.

Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, jak zní celý název produktu, je odbornou veřejností právem považováno za „brontosaura pojistného trhu“. Svou podobou a konstrukcí pojistného se totiž zcela vymyká principům novodobého pojišťovnictví a v minulosti již byla připravena nová právní úprava, která by stávající systém nahradila. To se doposud sice stále nepodařilo, nicméně její několikrát odložená účinnost případné nároky dotčených zaměstnanců nijak nepoškozuje.

Bez formalit to nejde

Aby byla nežádoucí událost klasifikována skutečně jako pracovní úraz, musí splňovat zákonem stanovené parametry. Zákoník práce definuje pracovní úraz jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s nimi. Touto souvislostí se myslí situace, zraníte-li se například v době přestávky na jídlo či oddech v objektu pracoviště nebo v rámci zdravotní prohlídky prováděné na příkaz zaměstnavatele. Pokud si však újmu přivodíte během návštěvy stravovacího zařízení (tedy mimo objekt zaměstnavatele) nebo po cestě do práce či zpět, zranění se v takových případech za pracovní úraz nepovažuje.

My ovšem zůstaneme u takových okolností zdravotních indispozicí, které zákonnou definici splňují. Co je v případě pracovního úrazu vaší základní povinností? Bezodkladně jej ohlásit nadřízenému. To platí i v případě zranění vašeho kolegy či jakékoliv jiné osoby na pracovišti. A co naopak musí zaměstnavatel? Kromě samozřejmého poskytnutí první pomoci je jeho povinností každý úraz zaznamenat do takzvané knihy úrazů. U zranění, která si vyžádala pracovní neschopnost delší než tři dny (nebo v nejhorším případě život zaměstnance), musí zaměstnavatel vyplnit i záznam o úrazu a další související dokumentaci. Pokud je v rámci léčení zaměstnance nutná i hospitalizace trvající déle než pět dnů, přibývá zaměstnavateli povinnost úraz oznámit také příslušnému oblastnímu inspektorátu práce.

Náhrada újmy u pracovních úrazů

Zaměstnavatel je povinen každý pracovní úraz nejen zadokumentovat, ale také odškodnit. Poškozenému zaměstnanci tedy za újmu vzniklou v rámci plnění pracovních úkolů náleží adekvátní náhrada, a to i tehdy, pokud byly ze strany zaměstnavatele dodrženy veškeré bezpečnostní předpisy. Zdrojem finančních prostředků je již zmíněné odpovědnostní pojištění zaměstnavatele, což tedy vyžaduje jeho součinnost s příslušnou pojišťovnou.

Náhrada neobnáší pouze jeden paušální typ odškodnění, ale zahrnuje několik různých titulů. Jaké tedy máte možnosti? Podle rozsahu poškození a délky trvání komplikací rozlišujeme následující druhy náhrad:

  • bolestné,
  • ztížení společenského uplatnění,
  • účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
  • ztráta na výdělku,
  • věcná škoda,
  • náklady spojené s úmrtím zaměstnance.

Bolestným se rozumí náhrada za bolest, přičemž bolest je definována jako tělesné a duševní strádání způsobené poškozením zdraví pracovním úrazem, včetně procesu léčení a odstraňování následků tohoto poškození. Pod ztížením společenského uplatnění si můžeme představit velice podobné zdravotní lapálie, jen trvalého charakteru. Na druhý typ náhrady totiž mají nárok ti zaměstnanci, u nichž v důsledku pracovního úrazu došlo k trvalému poškození zdraví (trvalým následkům), které je omezuje v osobním, pracovním či sociálním životě. Jak náhrada za bolest, tak za ztížení společenského uplatnění se poskytují zaměstnanci jednorázově a výše finančního odškodnění vychází z bodového ohodnocení vázaného na konkrétní diagnózu. Počet bodů u jednotlivých typů poškození zdraví je pevně stanoven nařízením vlády a je závazný především pro lékaře, jenž pro tyto účely vydává posudek. Výše náhrady se poté vypočítá jako počet bodů vynásobený hodnotou jednoho bodu, která aktuálně činí 250 korun.

Náhrada ztráty na výdělku se dělí na náhradu ztráty po dobu pracovní neschopnosti a náhradu ztráty po skončení neschopnosti – takzvanou rentu. Pokud se vás týká první zmíněná situace (jste dočasně práce neschopní), přísluší vám náhrada ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před pracovním úrazem a částkou, kterou pobíráte v období pracovní neschopnosti – tedy buď plnou výší náhrady mzdy, nebo plnou výší nemocenského. Ve druhém jmenovaném případě, kdy vám byla pracovní neschopnost již ukončena, vám náleží náhrada ve výši rozdílu opět mezi průměrným výdělkem před pracovním úrazem a výdělkem dosahovaným po návratu do práce (za předpokladu, že je z důvodu následků úrazu výdělek nižší). Pokud vám byl zároveň přiznán invalidní důchod, připočte se jeho výše k výdělku dosahovanému po úrazu a náhrada ztráty na výdělku pak dorovná váš původní průměrný výdělek před úrazem.

Nemoci z povolání

Stejně jako pracovní úrazy i nemoci z povolání mají svou přesnou specifikaci vymezenou právním předpisem. Jsou za ně považovány nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Ten je přílohou příslušného vládního nařízení a jak je patrné již ze zmíněné definice, více než na konkrétní diagnózy a poškození je zaměřen na podmínky vzniku nemocí.

Ačkoliv jsou druhy náhrad pracovním úrazům i nemocem z povolání společné, získání odškodného právě na základě nemoci je o mnoho složitější. K uznání nemoci z povolání již totiž nestačí klasický lékařský posudek s bodovým ohodnocením – tyto záležitosti jsou výhradně v kompetenci akreditovaných pracovišť s lékaři specializovanými na obor pracovního lékařství, kteří jako jediní mohou vaši žádost posoudit, zhodnotit a eventuálně vám nemoc z povolání uznat.

Zdroj: www.dtest.cz

Na jaké odškodnění máte nárok při zrušeném nebo zpožděném letu

By | Články | No Comments

Letní sezóna je tady. Turisté, cestovatelé a dobrodruzi se vydávají za hranice. Z malého pevninského státu uprostřed Evropy je to většinou nejsnazší letadlem. Letiště jsou ale logistický uzel jako každý jiný, i tady vzniká řada problémů. Lety se zpožďují, někdy i ruší. Co s tím? Máte nárok na kompenzaci? V jaké výši? A za jakých podmínek?

I když nedojde přímo k úplnému zrušení vašeho letu, i delší čekání může být krajně nepříjemné. Někdy dokonce způsobí řadu dalších komplikací, které z opožděného návratu domů vyplynou.

Pokud se odlet posune o tři hodiny a více, může už vzniknout nárok na odškodnění. Jednou z podmínek je, že viníkem je samotný dopravce. Pojďme se na problematiku podívat trochu více zblízka.

Základní podmínky pro uplatnění odškodnění

Základní právo na finanční odškodnění v případě zpoždění či zrušení letu vzniká na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004. Už z tohoto poznatku lze vyvodit, že se jedná o aplikaci práva na území Evropské unie.

Na území EU musí mít sídlo dopravce a jedno z míst příletu či odletu musí též spadat pod EU. Není-li dopravce z Evropské unie, musí jít o let z některé ze zemí EU.

Další podmínka je časová. Zpoždění při příletu musí dosáhnout alespoň 180 minut.

Na vině ovšem musí být dopravce. Když se let zpozdí kvůli počasí, nárok na kompenzaci padá. Děje se tak i v případě zavinění třetí stranou, například kvůli stávce některého subjektu, na kterém daný let přímo závisí. Pokud však stávkují zaměstnanci vašeho dopravce, nárok na odškodnění nezaniká.

U delších letů může kompenzace dosáhnout až 15 tisíc korun

Splní-li zpožděný let všechna výše uvedená kritéria, přichází na řadu výpočet samotné částky na odškodnění.

Ta závisí na vzdálenosti letu. Je-li cílová destinace vzdálená do 1 500 km, činí částka 250 eur. Lety dlouhé mezi 1 501 km a 3 500 km částku zvyšují na 400 eur. Pokud jde o let do destinace vzdálenější než 3 500 km, vyšplhá se odškodnění až na 600 eur. Podle aktuálního kurzu si tak odškodnění může přijít na kompenzaci až ve výši přibližně 15 300 Kč.

Další typy kompenzací, zrušené lety, přestupy

U zpoždění odletu o dvě hodiny a více v případě letů do 1 500 km, o tři hodiny a více u letů mezi 1 501 km a 3 500 km, případně o čtyři hodiny a více u ostatních letů spadajících podle uvedených pravidel do letů z a do EU mají pasažéři nárok na další typ odškodnění.

Tím je poskytnutí občerstvení nebo dokonce ubytování v hotelu. Mělo by odpovídat rozsahu přiměřeném čekací době. V případě nároku na ubytování vzniká také nárok na finanční zajištění cesty do a z hotelu vinným dopravcem.

U zrušených letů je situace stejná jako u zpoždění. Dopravce má navíc povinnost zajistit cestujícím náhradní let. Pokud i u náhradního letu dojde ke zpoždění od délky tří hodin výše, vzniká znovu nárok na finanční kompenzaci.

U přestupových letů záleží, jak je zakoupena samotná letenka. Pokud jsou na jedné letence uvedeny všechny návazné lety a dojde vinou dopravce k situaci, kdy cestující návazný spoj nestihne, je dopravce povinen se o své klienty postarat. To znamená, že mu musí zajistit nejbližší možný náhradní let, poskytnout prostředky ke komunikaci s rodinou či firmou, občerstvení úměrné době čekání, případně i hotel a dopravu do hotelu a zpátky.

U odděleně zakoupených letenek bere cestující zodpovědnost za případné problémy s návazností sám na sebe a nárok na kompenzaci nevzniká.

S výměnou peněz na dovolenou nemusíte spěchat

By | Články | No Comments

Ačkoli jsme se přehoupli teprve do druhé poloviny jara, léto o sobě dává hlasitě vědět. S ním se blíží i období vrcholné letní sezóny, během níž vyrazí spousta Čechů za hranice republiky. Stále neodbytněji se nám tedy připomíná otázka, kdy je výhodnější vyměnit si peníze. Je lepší neváhat, nebo raději vyčkat? A co platby kartou?

Blíží se letní sezóna a v plném proudu už jsou první předsezónní dovolené do některých atraktivních destinací, kde bývá v prázdninových měsících příliš horko nebo přelidněno.

I v případě, že máte vše zaplaceno předem, budete zvažovat výměnu hotovosti. Vedle zásadní otázky, kolik peněz si vlastně směnit, se nabízí ještě další volba. Vyplatí se převést peníze na cizí měnu nyní, nebo je lepší počkat? A jak se to vlastně má s výhodností platebních karet?

Posilující koruna přeje výhodnějším směnám

Loňský rok se pro českou korunu nesl ve znamení posilování. Vůči euru šlo o růst o pět, a na počátku roku 2018 dokonce až o šest procent. I letos se očekává podobný trend, ale do hry mohou vstoupit i nepříznivé faktory.

Někteří analytici očekávají, že by koruna vůči euru mohla posílit ještě více. Na začátku léta by se tedy podle optimistů mohla dostat až pod 25 eur. V zemích, které používají jednotnou evropskou měnu, se nám tedy možná bude utrácet s o něco lehčím srdcem.

Ti, kdo se na dovolenou chystají v první části léta, tak mohou při pozdější výměně nějakou tu stokorunu ušetřit. Pokud si čeští turisté budou měnit peníze spíše na doplňkovou útratu, rozdíl pocítí spíše minimální. Podle některých prognóz pak na sklonku léta může koruna posílit až na 24,70 Kč za 1 euro. To může znamenat další úsporu pro ty, kdo si zahraniční dovolenou plánují až na září.

Názory odborníků se různí

Z odborné veřejnosti se však ozývají také hlasy, že v případě, že současný americký prezident vyvolá ekonomickou nestabilitu trhu, bude koruna stagnovat, nebo dokonce mírně klesat.

Ať už zásahy z Bílého domu nakonec dopadnou jakkoli, koruna momentálně výše zmíněné příznivé odhady spíše nenaplňuje. Jeden tábor analytiků je proto opatrnější a hovoří spíše o mírném posilování, které směny ve větší míře neovlivní.

Ačkoli odborníci nejsou v prognózách zajedno, pravdou zůstává, že ve výsledné matematice jsou odchylky nepatrné. I při výměně většího objemu peněz zde hovoříme o rozdílech v jednotkách, maximálně v desítkách eur.

Přihlédneme-li k výměně za jinou silnou měnu, dolar, ani tady se názory expertů příliš neshodují. Někteří radí s výměnou pro výhodnější kurz ještě chvíli počkat, jiní se obávají některých hospodářsko-politických ukazatelů a přiklánějí se spíše k časnější směně.

Ať už nakonec dáte na pohled kterékoli ze stran, opět platí, že jde spíše o hru v nízkých desetinných číslech a rozhodně se nebude jednat o úsporu či ztrátu částek, které by výrazně ovlivnily vaši pohodu na samotné dovolené.

Hotovost nebo platební karta?

Při rozhodování o poměru využití hotovosti a bezhotovostních plateb pomocí platebních karet je třeba vzít v úvahu tolik faktorů, že je obtížné dojít k jednoznačnému závěru. Nejenže záleží na destinaci, ale také na samotném způsobu utrácení.

V destinacích, kde se budete pohybovat delší dobu mimo civilizaci, byste si bezvýhradným spoléháním na platební karty mohli zadělat na pořádný problém. V případě rušných letovisek zase roste počet možností bezhotovostní platby.

Platby kartou jsou rozhodně výhodné, protože karty bývají pojištěné proti krádeži a banka si za platby většinou nic neúčtuje. Lze tedy ušetřit za poplatek směnárně. Dejte si pozor, aby si však poplatek nenaúčtoval obchodník. Ačkoli by vás na takovou skutečnost měl předem upozornit, opatrnosti není nikdy nazbyt.

Pozor si dejte na výběr z bankomatů. Poplatky za takovou transakci se u jednotlivých bankovních ústavů liší. Některé banky si účtují téměř sto korun, jiné o něco méně, ale zase si přičtou procenta z vybírané částky. Jsou také banky, které jsou v tomto ohledu ke svým klientům vstřícné a poplatky jsou buď nízké, nebo v případě některých produktů dokonce zcela odpadají.